Prorokova ošetřovatelka: Rufaida Al-Aslamia byla profesionální zdravotnicí už v 7. století

V evropské kultuře jsou počátky moderního ošetřovatelství obecně spojovány s Britkou Florence Nightingalovou, která školila zdravotní sestry a ošetřovala raněné vojáky během krymské války v polovině 19. století. Ve Spojených státech se zhruba v téže době začaly objevovat dokonce první diplomované lékařky – za všechny jmenujme Elisabeth Blackwellovou, která svůj diplom obdržela v roce 1849, a Mary Edwards Walkerovou, jež promovala o šest let později. V muslimském prostředí sahají kořeny působnosti žen na poli medicíny mnohem hlouběji. Rufaida Al-Aslamia se narodila někdy na začátku sedmého století a v době, kdy prorok Mohamed přesídlil z Mekky do Medíny, byla již uznávanou profesionálkou. 

Dcera lékaře s příměsí legend 

Měla se údajně objevit mezi ženami, které v roce 622 přivítaly Mohameda v Medíně při jeho slavném příjezdu, a jednou z úplně z prvních, kdo přijal islám jako nové náboženství. S odstupem tak dlouhé doby je samozřejmě obtížné odlišit, co je ještě pravda a co si Rufaidini pozdější životopisci přibásnili ve snaze pěstovat její odkaz. Faktem zůstává, že se narodila nejspíše někdy po začátku sedmého století v oblasti Hejazu (dnes západní region Saúdské Arábie) a její celé jméno znělo patrně Rufaida bint Saad Al-Aslamia. Byla příslušnicí kmene Bani Aslam a dcerou Sa’ada Al-Aslamia, jednoho z tehdejších nejvyhlášenějších lékařů. U něj také získala to, co ji později umožnilo provozovat samostatnou praxi, tedy komplexní vzdělání v oblasti soudobé medicíny a zejména bohaté zkušenosti s ošetřováním ran.

Vzhledem k době a okolnostem Rufaida většinu času pracovala v obtížných podmínkách válečných konfliktů. Coby žena v mužském prostředí měla navíc dost omezené možnosti: zvyklosti jí kupříkladu neumožňovaly provádět rozsáhlejší operace ani amputace končetin. Díky své píli a vynikajícím organizačním schopnostem však Rufaida dokázala vytvořit funkční systém předoperační a pooperační péče a její úloha se brzy ukázala jako nezastupitelná. 

Ve svém stanu, s nímž se stěhovala tam, kde bylo její péče nejvíce zapotřebí, tato ranhojička mimo jiné vždy úzkostlivě dbala na hygienu, což bylo bezpochyby klíčem k úspěchu. Chránila zraněné vojáky před hmyzem, prachem i nečistotami a její stan je považován za vůbec první mobilní jednotku zdravotní péče v historii.

Intenzivně se věnovala také vzdělávání dalších žen v oboru ošetřovatelství, díky němuž se jí podařilo vytvořit kolem sebe okruh kvalifikovaných pomocnic. Jednou z Rufaidiných žaček údajně byla i Mohamedova nejmladší žena Ajša. 

Prorokova přízeň 

Proroka samotného provázela Rufaida mnoha bitvami džihádu. Podle pozdějších kronik se mu spolu se skupinou dobrovolnic sama přihlásila, aby po jeho boku „mohla jít do války, ošetřovat zraněné a pomáhat muslimům tak, jak jen to bude možné“. V jejím tehdy už proslaveném stanu se pak léčili vojáci zranění v bitvách u Badru, Uhudu, Khaibaru či Khandaqu, za což se jí na Mohamedův přímý příkaz dostalo odměny ve výši stejného podílu na válečné kořisti, jaký náležel vojákům bojujícím v poli. Po návratu do Medíny Mohamed navíc dovolil Rufaidě, aby si svůj ordinační stan postavila přímo ve velké mešitě Al-Masdžid an-Nabawi. 

TIP: Matka Mary: Laskavá dáma, která položila základy Mezinárodního červeného kříže

Ačkoliv byla Rufaida kovaná válkou a specializovala se hlavně na péči o raněné, nezahálela ani v době míru. Kromě toho, že pokračovala ve vzdělávání dalších zdravotních sester, starala se o potřebné: o sirotky, hendikepované a chudé, jimž poskytovala nejen zdravotní, nýbrž i nezbytnou sociální péči. Historické prameny ji jednohlasně vykreslují jako obětavou, trpělivou, neúnavnou, milou a pečlivou, tedy jako prototyp ideální zdravotnice každé doby.