Proces s knězem: Proč skončil Dominik Pecka před komunistickým tribunálem?
Kněz, spisovatel a pedagog Dominik Pecka patřil k lidem, kteří uvízli v soukolí komunistických věznic – byl na Pankráci, posléze ve Valdicích a na Mírově. Režim se snažil tímto způsob vyrovnávat s lidmi, kteří zastávali odlišné mínění a svou naději nespojovali s třídním bojem a vítězstvím socialistické revoluce
V souvislosti se svým procesem Dominik Pecka (1895–1981) napsal: „V soudnictví nejsou jen bludné kruhy, nýbrž i všelijaké hádanky. Tak třeba tato: Jaký je rozdíl mezi svědkem, znalcem a soudcem? Svědek to viděl a nerozumí tomu. Znalec to neviděl, ale rozumí tomu. Soudce to neviděl, ani tomu nerozumí, ale vynáší rozsudek.“
Velezrádcem za mlčení
Uvedený citát poukazuje na problémy, které mohou být přítomny i v demokratické společnosti. Autor však měl poznat na vlastní kůži paradoxy mnohem hlubší, jimiž se vyznačovala marxisticko-leninská justice. Ta byla v padesátých letech vedena mánií při hledání třídních nepřátel, přičemž málokdy šlo o spravedlnost, ale o eliminaci údajných protirežimních zločinců.
Dominik Pecka vydal svědectví o svém uvěznění, soudu a pobytu v komunistických žalářích v životopisném románu s názvem Z deníku marnosti, který vyšel v Brně v roce 1993. Jeho styl je sice literární, ale prozrazuje mnoho ze soudní praxe oněch smutných časů. Pecka byl souzen za to, že neudal svého kaplana, který po roce 1948 odešel za hranice kvůli důvodné obavě, že by byl jinak zatčen. Protože se uchýlil do Říma, jeho nadřízený farář byl obviněn mimo jiné z nepřímé účasti na velezradě agenta cizí mocnosti.
Svérázné soudní líčení
Peckovo románové líčení soudu dokládá, jak si komunističtí prokurátoři byli často vědomi, že obžalovaný je již v podstatě odsouzen a jen se ve svých dramatických výstupech bavili – v případě odsouzených kněží o otázkách náboženství. Krátký citát z románu: „Pan krajský prokurátor si vyžádá, aby mi směl dát ještě nějaké otázky. Pan předseda souhlasí. První otázka se týká reglementace prostituce ve Španělsku. Druhá otázka se týká žehnání zbraní za první světové války (starý kus proticírkevní agitace). Nevím sice, co s tím mám společného a jak to souvisí s mým případem, ale přesto obšírně vysvětluji… A aby bylo ještě patrnější, že tu nejsem souzen jen já, nýbrž i Církev, anebo že Církev už je dokonce odsouzena, poznamenává pan prokurátor jízlivě: ,Musíte přece uznat, že náboženství je v dnešní době odbytá věc. Věřících vůčihledně ubývá.‘ Moje odpověď: ,Nikdy jsem si nemyslil, že by platnost ideje závisela na počtu jejích vyznavačů.‘“
TIP: Manželka vlastizrádce: Co čekalo Josefu Slánskou po zatčení manžela?
Dominik Pecka byl samozřejmě odsouzen a podivné komunistické spravedlnosti bylo učiněno zadost. Podobných krutých paradoxů bylo tehdy nepřeberné množství. Pověstná dáma se zavázanýma očima a váhami v ruce přestala být významným symbolem, stala se pouhou dekorací v síních, kam pronikla nelidská ideologie.
