Tělesa se otáčejí proto, že platí zákon zachování úhlového momentu. Většina vesmírných objektů vznikla gravitačním kolapsem nebo gravitačním nabalováním, které v idealizovaném případě probíhá radiálně – tedy ve směru ke gravitačnímu centru. Pokud se při tomto procesu vyskytly sebemenší nesymetrie, nutně vedly během kolapsu ke vzniku rotačního pohybu. A protože se úhlový moment zachovává, musí se s tím, jak se zmenšuje prostorový objem kolabujících těles, rychlost jejich rotace zvětšovat. V tom tedy tkví původ otáčení téměř všech vesmírných objektů od planet po galaxie.
TIP: Jak rychle rotuje Slunce?
V případě malých těles, například planetek, se uplatňují i jevy spojené s nerovnoměrným ohřevem a tepelnou setrvačností povrchu, známé pod souhrnným názvem YORP efekt. A v neposlední řadě se na rotačním stavu často podepsaly také vzájemné srážky těles, jimiž vědci vysvětlují kupříkladu opačnou neboli retrográdní rotaci Venuše či Uranu.
Existují rovněž objekty, u nichž rotace nebyla změřena a ani se neočekává: patří k nim třeba rozlehlé mlhoviny v hydrostatické rovnováze – nekolabují, nerozpínají se, a nemají tedy důvod se roztáčet.