V případě komet je třeba mít na paměti, že těleso vykazuje kometární aktivitu až v okamžiku, kdy prolétá dostatečně blízko Slunce. Jen v té chvíli dochází k sublimaci těkavých látek, nejčastěji vodního ledu, který se mění v plyn a současně uvolňuje uvězněná prachová zrnka.
U komety se nejprve zformuje plynný obal – koma, jež později uniká do volného prostoru. Obvykle pozorujeme dva chvosty – plynný, který sluneční záření strhává směrem od Slunce, a prachový, jenž je strháván méně, a proto bývá nejčastěji zahnutý od naší centrální hvězdy a současně proti pohybu komety.
Pokud má vlasatice nízkou aktivitu (prochází například daleko od Slunce), může se vytvořit pouze koma, a nikoliv chvost; nebo vznikne jen velmi obtížně pozorovatelný ohon, nejčastěji plynný. Naproti tomu, je-li kometární aktivita velmi nerovnoměrná s výraznými přetrvávajícími výtrysky v určitých směrech, může mít vlasatice ohonů několik, každý se zdrojem v aktivním centru: Například velká kometa z roku 1744 jich pozorovatelům nabídla hned šest.
