Privilegium Václava I. aneb Počátky města Brna
Ve středověku bylo město novým prvkem života, jehož výhody i nevýhody začala nevelká část obyvatel teprve poznávat
Když Václav I. udělil v lednu 1243 „našim milým měšťanům z Brna“ privilegium, nezaložil tím město v pravém slova smyslu, ale spíše dal právní podklad již existující městské obci.
Brněnské královské privilegium
Privilegium se skládá ze dvou částí, větší a menší (Privilegium Maius a Privilegium Minus). Menší z nich textově navazuje na první část, takže je zjevné, že se práva prostě nevešla na jeden papír. Brněnské privilegium je pozoruhodné ze dvou důvodů. Za prvé šlo o nejobsáhlejší městské privilegium do této doby, a za druhé založilo v českých zemích jeden z okruhů městského práva, který potom vzala za svůj základ Jihlava, Uherské Hradiště a další města, včetně již dříve založeného Znojma.
Privilegium vymezuje především roli rychtáře, jenž zastupoval krále. Měl k ruce sbor 24 přísežných (později radních či konšelů), s nimiž měl dohlížet na dodržování práva na soudech i v každodenních záležitostech – například na tržní poplatky. Zdůrazňuje, že v obvodu města nemá šlechta žádné pravomoci.
Důležité je mílové právo, které zakazuje provozovat krčmy do jedné míle od města. Vypočítává též možný rozsah trestů pro odsouzené provinilce, který jde od finančních pokut přes fyzické tresty po propadnutí hrdlem. Potvrzuje, že všichni měšťané mohou svobodně nakládat se svými majetky ve městě, tedy je prodat nebo odkázat příbuzným. Privilegium zmiňuje i existenci městských hradeb, což dokládá, že se začaly stavět už za markraběte Přemysla.
