Přístav krále Ludvíka: Kousek ráje v objetí Indického oceánu

Port Louis nikdy nepatřilo mezi města, jež udávají směr světových dějin. V 19. století však platilo za jeden z nejdůležitějších přístavů v jižním Indickém oceánu. Jako první Evropané se na Mauriciu na konci 16. století usadili Holanďané a nedlouho poté založili dnešní metropoli pod původním názvem Noordwester Haven. Francouzi ji pak začátkem 18. století přejmenovali na počest Ludvíka XV. 

Po napoleonských válkách přešlo město do rukou Britů a v 19. století se proměnilo ve významný přístav, jímž prošly statisíce lidí. Zakotvili tam Číňané, nekonečné zástupy Indů, Kreolové, Britové, Francouzi i asijští či muslimští obchodníci. Port Louis se tak stalo exotickým místem mnoha světů, kde na jedné ulici snadno narazíte na mešitu, kostel, hinduistický chrám a také čínskou pagodu. 

Prázdné plantáže

Mauricius pravděpodobně vyloženě neuchvátí milovníky historie a mnohem větší lákadlo představuje pro obdivovatele přírody. Přesto se najde pár zajímavých míst, do nichž se otiskla minulost: Například v přístavu Port Louis, kde dnes kotví rybářské lodě, stojí komplex budov Aapravasi Ghat, jedna ze dvou památek země zapsaná na seznam UNESCO. Když Británie roku 1834 zrušila v regionu otroctví, začala se ekonomika ostrova potápět, jelikož na plantážích cukrové třtiny najednou neměl kdo pracovat. Britové se nakonec pokusili problém vyřešit najímáním placených dělníků, takže se na Mauricius vypravily tisíce Indů. Teoreticky už nešlo o otroky, neboť měli uzavřený kontrakt, na jehož základě si vydělali pár rupií. V praxi se však s nimi z větší části jako s otroky zacházelo (viz Malá Indie). 

Díky tomuto „experimentu“ má dnes ostrov indický nádech a tamní hlavní náboženství tvoří hinduismus. V Aapravasi Ghat najdete pár vzpomínek na dané období a mimo jiné tam sídlí i originální muzeum: Z černobílých fotografií na jeho zdech na vás budou shlížet lidé, kteří na Mauricius připlouvali, a z expozic se dozvíte něco málo o jejich životě, daleké cestě i práci. Pro Indy tak zmíněné místo znamená v podstatě povinnou zastávku.

Království vanilky

Jen pár kroků od přístavu se z hlavní ulice zvedá okázalá čínská brána a ve čtvrti za ní si budete připadat jako v jiném světě. Díky pestrým malbám, nápisům a barvám získáte pocit, že jste se místo exotického ostrova v Indickém oceánu ocitli v Pekingu či Malajsii. První Číňané připlouvali do Port Louis již v 18. století, a přestože čelili řadě komplikací, zapustili tam kořeny. Dodnes jsou na ostrově nejrušnější právě jejich malé rodinné prodejny zeleniny, ovoce či ryb, ale davy potkáte také u stánků, kde se podává boulettes: Nejtypičtější mauricijské jídlo čínské komunity staví na kvalitním silném vývaru, do nějž se noří knedlíčky dim sum plněné zeleninou nebo masem. 

Nejživější místo v Port Louis představuje tržiště: Není sice obrovské, ale nic mu to neubírá na pestrosti. Několik stánků nabízí suvenýry, zatímco „zajímavější“ prodejci vystavují kilogramy ovoce, zeleniny, koření, a dokonce i lusky čerstvé vanilky za slušné ceny, o nichž lze navíc smlouvat. V minulosti byste přitom gastronomicky ceněnou komoditu hledali na ostrově marně. Jakmile však Francouzi objevili způsob, jak vanilku ručně opylovat, vysadili ji kromě Mauricia také na Madagaskaru, Seychelách či Réunionu. 

Jediný na světě 

Na tržišti samozřejmě nechybí ani ulička, kde se soustředí prodavači jídla. Stánků je v ní víc než tucet a v každém objevíte jinou pochutinu: Zatímco čínská čtvrť miluje boulettes, tady vás nadchne indické dholl puri – placka plněná kaší z čočky, do níž se přimíchá lžička chilli a kari omáčky. Tržiště leží v samotném srdci Port Louis a jeho živelný chaos se přelévá do přilehlých ulic. Cvrkot utichne, jakmile se vám nad hlavou začnou rýsovat vysoké budovy moderních bank. Město jimi dá najevo, že se v současnosti profiluje jako finanční centrum. Rozsáhlost peněžních operací si uvědomíte hlavně v období oběda, kdy se z klimatizovaných kanceláří vyvalí do ulic záplava zaměstnanců hledajících chvilku klidu o polední pauze.

Nejkrásnější koloniální budovu ve městě představuje bývalé sídlo francouzského guvernéra na konci palmové aleje, před nímž navíc stojí socha královny Viktorie. O kousek dál vás zase okouzlí muzeum, v jehož zahradách naleznete zajímavé sochy. Skutečný poklad se ovšem ukrývá uvnitř: V místním historickém a přírodovědném oddělení můžete jako v jediném na světě spatřit kompletní kostru vyhynulého ptáka dronteho mauricijského, známého též jako blboun nejapný alias dodo. V roce 1904 ji objevil amatérský přírodovědec Louis Étienne Thirioux a jeho senzační nález se zařadil vedle několika málo dalších, byť nekompletních.  

Kam se hrabe fotbal!

Okraj Port Louis patří koňské dráze, kde se při závodech schází takřka celé město a sázková kancelář nestíhá přijímat vklady. „Dostihy jsou nejoblíbenějším sportem na Mauriciu. Kam se na ně hrabe fotbal!“ směje se Diya, rodačka z ostrovní metropole. Součást oválu však tvoří také unikátní Tombeau Malartic, který všichni označují za hrobku, i když se jedná pouze o obelisk. Připomíná památku francouzského guvernéra Anneho Josepha Hippolyta de Maurèse, jenž sloužil v Kanadě a rovněž na Mauriciu, kde také v roce 1800 zemřel.  

Za nejkrásnějším panoramatem zástavby musíte vystoupat na pahorek s pevností Fort Adelaide: V minulosti měla přístav bránit a její děla dodnes míří na Indický oceán. Pod současnou podobu komplexu se sice podepsali Britové, nicméně strategické polohy si všimli už Francouzi a původní stavba je jejich dílem.

TIP: Příliš důvěřivý dronte mauricijský: Blboun nejapný je smutným symbolem lidské hlouposti

Dělníci ostrovního impéria pod vedením guvernéra sira Charlese Colvillea pak přišli s nutnými vylepšeními. Z výšky citadely působí přístavní město obrovsky, ale zároveň je roztroušené do mnoha často etnicky laděných čtvrtí, jimiž se vinou křivolaké uličky. V nich si pak podávají ruce exotika, koloniální historie – a především tolerance.