Princezny na vdávání: Jaký osud připravil svým dcerám Jan Lucemburský?

Princezny byly vhodným prostředkem k navázání příbuzenství s okolními vládci. Nejstarší Janova dcera Markéta (1313–1341) byla provdána za vévodu Jindřicha II. Dolnobavorského. Tento vládce sousední země byl vždy věrným spojencem Jana Lucemburského, což tvořilo výhodnou protiváhu k Habsburkům a císaři Ludvíku Bavorovi, s nimiž byl český král často v konfliktu. V Dolním Bavorsku ve městě Kouba u Jindřicha pobývala asi tři roky i královna Eliška Přemyslovna, která se po rozkolu s manželem necítila v Čechách dobře.

Francouz a Rakušan

Nejlepší partii našel král Jan jednoznačně pro druhorozenou Jitku zvanou Bona (1315–1349), která si roku 1332 vzala následníka francouzského trůnu Jana Dobrého. Porodila mu množství dětí, čímž se stala jakousi pramáti královského rodu z Valois, který vládl Francii po další dvě století. Bohužel zemřela rok předtím, než se její manžel stal králem. 

Z nejmladších dvojčat holčiček se dospělosti dožila jen Anna (1323–1338), která se roku 1335 provdala za rakouského vévodu Otu Veselého, ale už tři roky poté zemřela. Druhé dvojče Eliška zemřelo po roce života. Tyto holčičky porodila Eliška Přemyslovna už během svého vyhnanství v Koubě, kam musela cestovat během těhotenství.

Není známo nic o tom, jaký měl Jan Lucemburský ke svým dcerám osobní vztah, ale pravděpodobně je měl rád podobně jako syny, i když narozením prvních dvou byl zklamán, protože čekal následníka trůnu. Během častých cest po Evropě jim své city asi nedával nijak zvlášť najevo, ale jeho chování bylo v kontextu doby naprosto standardní.