Příběh potopených dinosaurů: Proč útočili Němci na loď s fosiliemi?

K potopení došlo asi 2 000 kilometrů severně od portugalského souostroví Azory. A jak se ostatky suchozemských obyvatel severoamerické svrchní křídy dostaly do této části Atlantiku? Jejich historie je stejně zajímavá jako osud nákladní lodi, která s nimi klesla ke dnu.

Unikáty pro Londýn

Ostatky býložravých dinosaurů objevili a v roce 1912 vykopali slavný paleontolog Charles H. Sternberg (1850–1943) a jeho syn Levi (1894–1976) ve zhruba 75 milionů let starých vrstvách dnešního Dinosaur National Park v kanadské provincii Alberta. Náklad směřoval do Londýna, neboť oba paleontologové pracovali pro Britské přírodovědecké muzeum. Právě v této instituci, která má zřejmě největší paleontologické sbírky na světě, se měly fosilie korytosaurů (údajně dochovaných i se zkamenělou kůží) odpreparovat a umístit v rámci trvalé výstavy. Tvořily by zřejmě dodnes jeden ze zlatých hřebů celé paleontologické expozice. 

Sám Sternberg o těchto devět metrů dlouhých exemplářích později psal ve svých pamětech a velmi jejich ztráty litoval. Ve své knize Hunting Dinosaurs dokonce celou jednu kapitolu výmluvně nazval „Můj nejkrásnější dinosaurus se potopil v Atlantiku“. Proslulý lovec dinosaurů, který zemřel až v období druhé světové války v pokročilém věku 93 let, se s touto nepřízní osudu nikdy nesmířil.

Německý křižník v akci

První světová válka se vedla nemilosrdně na mnoha frontách a moře nebylo výjimkou. Němci potřebovali narušit poměrně velkorysé zásobování Velké Británie ze zámoří a k tomu účelu se dobře vybavili ponorkami i kvalitně vyzbrojenými hladinovými plavidly. SS Mount Temple společnosti Canadian Pacific Lines vyplula 3. prosince z Montrealu a směřovala do francouzského Brestu a následně anglického Liverpoolu. Loď převážela zmíněných 22 beden se zkamenělinami, 710 koní pro kanadské vojáky na evropských bojištích a 6 250 tun materiálu a potravin, z toho 3 000 tun obilí.

Zhruba v polovině vzdálenosti mezi pobřežím Newfoundlandu a Španělskem plavidlo odhalil a zadržel německý hladinový křižník SMS Möwe. Tato veleúspěšná válečná loď se maskovala jako obchodní plavidlo a při potápění slabě vyzbrojených lodí Dohody představovala velmi efektivní nástroj (celkem jich zničila přes čtyřicet). Posádka SS Mount Temple se sice pokusila bránit, ale mnohem lépe vyzbrojený německý křižník palbou slabý odpor brzy umlčel. O život přitom přišli čtyři muži a dalších více než sto členů posádky a pasažérů padlo do zajetí.

TIP: Největší námořní neštěstí všech dob: Potopení MV Wilhelm Gustloff

Poté Němci na lodi rozmístili výbušniny a poslali ji ke dnu i s živými zvířaty a veškerým materiálem na palubě. Zajatce převezli do Německa. Američtí občané byli v březnu následujícího roku propuštěni, protože Spojené státy tehdy ještě zůstávaly neutrální, ostatní strávili zbytek války v internaci jako váleční zajatci. Loď dosud spočívá na dně Atlantického oceánu v hloubce 4 375 metrů. Nešlo však zdaleka o jediné plavidlo s podobným osudem: jen v rámci zmíněné kanadské společnosti byla v pořadí již čtvrtá a do konce války kleslo ke dnu ještě dalších čtrnáct lodí.

Příběh nekončí

Kanadský paleontolog Darren Tanke (1960) je vedoucím smělého projektu, který má za cíl zmapovat, nafilmovat a někdy v budoucnu snad i vyprostit z hloubky oceánu případné fragmenty cenných fosilií (pakliže již zcela nezanikly, což je bohužel pravděpodobné). Tanke a jeho tým se domnívají, že se současnými technologiemi není zcela nemožné místo zkázy SS Mount Temple najít. Projektu se začalo říkat Dinosaurs in the Deep (Dinosauři v hloubce), bohužel však pro něj zatím chybí dost financí. Kdo ví? Možná zbytky nádherných dinosauřích zkamenělin z Kanady ještě někdy spatříme.