Přemyslovský lev proti habsburskému orlovi: Volba římského krále roku 1273

Přemysl Otakar II. měl své rozumné důvody pro kandidaturu na římského krále. Především mu bylo jasné, že pokud se o titul nebude ucházet on, získá ho někdo jiný. Tento nový král by pak jistě podrobil prověrce všechna jeho léna a on o značnou část z nich může přijít. Důležitý podíl však již měla i Přemyslova pýcha a nenasytná ctižádost, kterou vydatně přiživovalo pochlebování okolí. 

Já jsem ten nejlepší!

A tak, když roku 1272 zemřel jeden z formálních králů, Richard Cornwallský, našlo se opravdu pár dalších kandidátů, a sedm kurfiřtů čekala náročná volba. Přemysl sice kurfiřty trochu podcenil, když se příliš spoléhal na svůj věhlas a přízeň papeže, ale důležitější bylo, že ti, kteří byli na jeho straně, měli menší vliv než ti zaujatí proti němu.

Na králově straně stál vlastně pouze markrabě braniborský a vévoda saský. Samotného Přemysla navíc začala zase zaměstnávat válka s Uhry, a tak neměl dostatek času. V nejhorší možné chvíli se také jako příslovečný králík z klobouku objevil další kandidát. Obecně přijatelný Rudolf Habsburský. Pragmatik, který byl o zhruba patnáct let starší než Přemysl. Led proti ohni. Rozum proti vášni. Muž obdařený nezdolností a vytrvalostí, ale i třeba výtěžkem, který přinášely obchodní cesty vedoucí z Itálie přes Alpy.

TIP: Přemyslův konec: Bitva na Moravském poli učinila přítrž jeho ambicím

Rudolfovu kandidaturu prosadil norimberský purkrabí Fridrich Hohenzollernský, který měl značný vliv. Svého kandidáta vybral opravdu moudře. Hrabě byl pro většinu knížat mnohem snesitelnější, než český povýšenec. Na den svatého Michala, 29. září 1273, se tedy sjeli kurfiřti do Frankfurtu a začali volit. Hned 1. října roku 1273, byl Rudolf jednomyslně zvolen. Tento výběr byl jasným útokem na českého krále...