Pravda o princezně Pocahontas: Smutná realita romantické legendy

Píše se rok 1607. Osadníci z Evropy si jej zaznamenávají do svých biblí jako čas, kdy začalo osídlování nádherné úrodné krajiny příštího severoamerického státu Virginie. Angličané pronikají na území obývané indiánskými kmeny, jimž vládne náčelník Powhatan. Mezi domorodci a bílými vetřelci v té době panuje opatrné příměří. Evropané sem ostatně nepřijeli bojovat, připluli s nadějí na lepší život. A indiáni bílé muže za nebezpečí nepovažují. Alespoň prozatím. Obě strany o sobě navzájem nevědí mnoho, ale Angličané velmi rychle zjistí, že Powhatan je mocný, uctívaný vládce. V souladu se světem, který znají, ho nazvou králem. Jeho dcera tedy musí být princeznou.

V náruči krásného kapitána

Powhatan měl s mnoha ženami spoustu dětí. Možná ani sám nevěděl, kolik. Není tedy vůbec jisté, zda byla Matoaka, známá jako Pocahontas, jeho „nejkrásnější a nejoblíbenější dcerou“. Není známo ani to, kdy se narodila. V osudném roce 1607 mohla mít podle různých zdrojů deset, dvanáct, nebo čtrnáct let. Proč osudném? V tom roce spatřila vůbec poprvé bílé osadníky, kteří se vyloďovali u břehů příští anglické kolonie Jamestown v zátoce Chesapeake. Poprvé letmo nahlédla do pro ni neznámého a tajemného světa, který ji zaujal, později pohltil, proslavil a nakonec zahubil.

Příběh, který se stal předmětem mnoha literárních i filmových zpracování, je vlastně jednoduchý. Z ne zcela jasných příčin pobýval u indiánů v roce založení kolonie anglický kapitán John Smith. Ten později popsal událost, v níž má legenda o Pocahontas podle všeho kořeny. Muži náčelníka Powhatana se prý chystali pohledného Angličana zabít. Tehdy se k němu vrhla sotva odrostlá Pocahontas a položila mu hlavu na prsa. To zvláštní gesto zachránilo Smithovi život. A také mu – alespoň v oblíbené romantické verzi příběhu – zlomilo srdce. Mladý kapitán kouzlu indiánské princezny doslova propadl a Pocahontas jeho lásku opětovala. Brzy nato ale utrpěl zranění při výbuchu munice. Musel odplout do Evropy, aby se z následků vyléčil. 

Podlý obdivovatel

Když ho Pocahontas hledala, řekli jí, že zemřel. Podle legendy byla tato smyšlenka dílem podlé intriky muže jménem John Rolfe. Mladý kolonista, který nedávno ovdověl, se do Pocahontas zamiloval a chtěl ji získat. Věděl však, že přes bariéru její lásky k Smithovi by nepronikl. Proto jí namluvil, že je kapitán mrtev.

Indián­ka se nakonec za Rolfa provdala a odcestovala s ním do Evropy. Tam ovšem potkala Smithe. Její srdce ten nápor překvapení, radosti a zároveň smutku z promarněné lásky nevydrželo. Zemřela jen několik dnů poté, co se s kapitánem znovu setkala… Ale jak to bylo doopravdy?

Všichni musíme zemřít

Jisté je, že Pocahontas skutečně žila. A také že zemřela náhle ve velmi mladém věku. V té době se už jmenovala Rebecca Rolfová. Nechala se pokřtít a svému manželovi Johnu Rolfovi povila syna. Přesný den její smrti neznáme, ale dochoval se záznam o jejím pohřbu v anglickém městečku Gravesend z 21. března roku 1617. A také její poslední slova. „Všichni musíme zemřít. Hlavně, že dítě žije,“ zašeptala prý krátce před smrtí. Její hrob se ale nedochoval. Pravděpodobně zmizel při pozdější rekonstrukci kostela a hřbitova. 

Jak se ale indiánská dívka ocitla v Anglii, kde podle všeho zemřela na tuberkulózu nebo neštovice? A jak to bylo s její romantickou láskou k Johnu Smithovi, s nímž se v Anglii skutečně setkala? Romantickou? Možná spíše vybájenou, nebo dokonce vylhanou a smyšlenou. Smith si totiž možná celé drama jednoduše vymyslel. Proč? Snad proto, aby upoutal pozornost královského dvora, na němž se vlivní lidé o příjezd Pocahontas do Anglie zajímali.

Nazvala ho otcem

Pochybnosti se postupem času objevily hned z několika důvodů. Kapitán totiž o indiánské popravě, která mu v roce 1607 hrozila, vůbec nikomu neřekl. Dokonce sepsal zprávu, podle níž s ním a jeho společníky jednali jako s váženými hosty. Nic o zajetí a překvapivé záchraně ve spisu nebylo. To poprvé popsal až o deset let později. Tedy v době, kdy se vědělo, že do Anglie míří vůbec první kolonista, který se oženil s indiánkou. 

Jisté je, že Smith vyhledal Pocahontas v roce 1617 na jednom z veřejných shromáždění, na nichž vystupovala i s několika dalšími muži z Powhatanova kmene. Její anglická mise byla totiž součástí jakéhosi propagačního turné, které mělo přilákat do Jamestownu nové investory. 

Podle dochovaných svědectví si Pocahontas při setkání se Smithem zakryla oči a odvrátila se. Pak spolu přece jen hovořili. Lidé kolem si prý s překvapením povšimli, že Pocahontas nazývá Smithe otcem. A měli dojem, že mladá žena má z důstojníka strach. Což byl další důvod ke zpochybnění Smithovy romantické historky. Kapitán vše později vysvětloval tak, že jej indiánka oslovovala stejně, jako on před lety oslovoval náčelníka Powhatana. 

Zůstanu u Angličanů

Označení za proradného intrikána si nezaslouží ani John Rolfe. Tento bohabojný, pracovitý muž se s Pocahontas setkal pravděpodobně v roce 1613. Dcera indiánského náčelníka se tehdy ocitla v zajetí kolonistů v osadě Henricus. Vzali ji jako rukojmí a nabídli ji Powhatanovi k výměně za několik bílých mužů, které indiáni zadržovali. A také za zbraně a nástroje, které Powhatanovi lidé kolonistům ukradli. 

Pocahontas však nebyla v pravém slova smyslu vězněna. Díky své vstřícnosti, kultivovanosti a zájmu o dění v kolonii si rychle získala přízeň tamních „dobrých“ rodin. Začala se učit anglicky, později se nechala pokřtít a přijala jméno Rebecca. Powhatan se k vyjednávání o jejím propuštění příliš neměl. A traduje se, že prý Pocahontas návrat ke svým lidem dokonce sama odmítla. Když si jí prý otec necení víc než několika starých pušek a mečů, zůstane raději u Angličanů.

Rolfe byl v době setkání s Pocahontas osmadvacetiletý vdovec. Úspěšně se věnoval šlechtění nových odrůd tabáku. Do krásné indiánky se zcela jistě zamiloval. Dochoval se jeho dopis guvernérovi, v němž žádá o povolení ke sňatku s ní. A zdůrazňuje v něm, že není motivován jen tělesnou touhou, ale i láskou a vírou v potřebu spasení duše ženy, která vyrostla mezi pohany. O tom, co cítila Pocahontas k Rolfovi, nevíme bohužel nic. Svatba proběhla 5. dubna roku 1614, v lednu následujícího roku se jim narodil syn Thomas. 

Audience u krále i biskupa

Do Anglie odcestovali manželé i s dítětem v roce 1616. Doprovázelo je několik dalších indiánů a celá výprava vyvolala v Anglii mimořádný zájem. Přestože byl tehdy Britům příběh Pocahontas prezentován jako příklad úspěšného „zcivilizování“ někdejší divošky, získala Rebecca Rolfová velmi rychle slávu, oblibu a pozornost. Lidé ji vnímali jako indiánskou princeznu a ona je okouzlovala svou krásou a vznešeným chováním. K audienci ji přijal král i londýnský biskup.

Záměrem turné bylo připoutat pozornost k teprve se rodícím koloniím a zbavit zájemce o cesty do Nového světa strachu z domorodců. I díky mimořádnému kouzlu osobnosti dcery indiánského náčelníka byl cíl mise beze zbytku splněn. Zrodila se legenda o Pocahontas, která povzbudila zájem o kolonizaci Ameriky. Jejím důsledkem však byla i poměrně rychlá zkáza Powhatanova lidu, jehož území bílí kolonisté během několika příštích let zabrali a obsadili. 

TIP: V rukách divochů: Mary Rowlandsonová strávila tři měsíce v indiánském zajetí

Nevíme, proč vlastně Pocahontas tak rychle a náhle zemřela. Stalo se to krátce před plánovaným návratem. Manželé se už dokonce nalodili, ale museli opět vystoupit na pevninu. V Gravesendu pak mladá žena, vyčerpaná pravděpodobně některou z „evropských“ nemocí, vydechla naposledy.