Potížím navzdory: Start mise observatoře Chandra

Jako by nestačily poznámky posměváčků, které historicky první ženu v pozici velitelky vesmírného letu provázely. Eileen Collinsová se ve 42 letech vydávala do kosmu potřetí a poprvé velela raketoplánu. Její posádku tvořil pilot Jeffrey Ashby a letoví specialisté Steven Hawley, Catherine Colemanová a Michel Tognini z Francie.

Hlavním úkolem pětidenní mise bylo vysadit na orbitě novou rentgenovou observatoř Chandra pro studium vzdálených vesmírných objektů, jež vydávají do okolí spoustu energie. Tyto paprsky mohou zasáhnout i tělesa Sluneční soustavy, potažmo Zemi, případně astronauty na budoucích meziplanetárních výpravách. 

Odklad a problémy

Z Floridy měl stroj původně zamířit k nebi 20. července, shodou okolností v den 30. výročí prvního přistání lidí na Měsíci. Symboliku však pokazila technika: Pouhou sekundu před zážehem hlavních, kyslíko-vodíkových motorů SSME zastavily počítače veškeré procesy. Senzory totiž detekovaly v motorové sekci Columbie zvýšené hodnoty vodíku, který by mohl po zážehu pohonných jednotek způsobit explozi. Brzy se ovšem ukázalo, že chybovala kontrolní čidla a ve skutečnosti okolo spodní části raketoplánu žádné nebezpečné hodnoty vodíku nebyly. Následoval třídenní „restart“ a Columbia s posádkou v kokpitu stála na rampě, připravená letět 23. července 1999 po půlnoci místního času. 

Vše proběhlo podle plánu a raketoplán s pěti astronauty a teleskopem Chandra v nákladovém prostoru zamířil nad noční Atlantik. Jen pět sekund po opuštění rampy však nastal kratičký zkrat v jedné ze tří jednotek, jež distribuují elektřinu z palivových článků na palubě stroje. Výsledkem byl mimo jiné výpadek některých záložních řídicích jednotek motorů SSME a mírné omezení manévrovacích možností letounu. Situace přesto nebyla tak zlá, aby zazněl příkaz k nouzovému přistání, a mise tedy pokračovala. 

Poletová prohlídka odhalila v elektroinstalaci Columbie desítky poškození – neboli zdrojů možných budoucích zkratů. Podobně nepříznivě dopadly i kontroly sesterských letounů Discovery a Endeavour, takže NASA musela provoz raketoplánů na několik měsíců přerušit a elektroinstalaci na jejich palubách opravit. 

Krok od Challengeru

Problémy mise Eileen Collinsové však ještě nekončily. Motory SSME se ve vesmíru vypnuly oproti plánu asi o 0,15 sekundy dřív, takže se raketoplán nacházel na dráze zhruba o 10 km nižší, než vyžadovali konstruktéři teleskopu Chandra. V oranžové vnější nádrži totiž došel kyslík – a vyšetřování této anomálie dopadlo snad ještě hůř. 

Během startu se v systému motorů SSME provozním tlakem uvolnila zlatá zátka o délce asi 2 cm a vydala se na vlastní „misi“: Ve vnitřní stěně trysky pohonné jednotky SSME číslo tři prorazila několik trubiček, jimiž během hoření motorů o tahu okolo 230 t proudí kapalný vodík, aby stěnu trysky chladil. Látka samozřejmě začala unikat a nedostávalo se jí ve spalovací komoře, kam se ze zmíněných trubiček vracela. Počítač Columbie situaci řešil přidáváním více kapalného kyslíku do hořící směsi, který tak logicky dřív došel. 

Kdyby zátka způsobila v silných motorech větší škodu, lépe nedomýšlet tragické finále, jež by se – v kombinaci s následky elektrického zkratu po startu – mohlo rovnat druhému Challengeru…

Konec dobrý…

Poté už ovšem mise průkopnické velitelky „šlapala“ dobře. Chybějící impulz dohnal raketoplán pomocí slabších hydrazinových motorů OMS a již první den letu byla z nákladového prostoru vypuštěna Chandra o hmotnosti 5 860 kg. Dvoustupňový pohonný blok Inertial Upper Stage (IUS) ji poté dvěma zážehy navedl na přechodovou dráhu ve výšce 330–72 000 km, následovalo rozevření solárních panelů a separace od IUS. 

Posádka se mezitím věnovala sekundárním úkolům: Pořizovala ultrafialové snímky Země, Měsíce, Merkuru, Venuše a Jupitera, monitorovala růst vegetace v kosmických podmínkách, měřila dopady fyzického cvičení na prostředí a mikrogravitaci na palubě či testovala výkonný televizní systém pro použití na budoucích raketoplánech či na ISS. 

TIP: Další trable ve vesmíru: Rentgenová observatoř Chandra má poruchu

Sedmadvacátého července před půlnocí stroj bezpečně přistál na Floridě a první žena v roli velitele kosmické mise vše zvládla na výbornou. Collinsová se osvědčila dokonce natolik, že v roce 2005 velela prvnímu raketoplánu, jenž se vydal na orbitu po tragédii Columbie STS-107 v únoru 2003.