Poslední ze zavržených: Komunista Osvald Závodský popravě neunikl

Při přípravě procesu s Rudolfem Slánským se dostaly do vězení stovky komunistických funkcionářů. Čtrnáct jich bylo postaveno před soud a 11 z nich bylo 3. prosince 1952 popraveno. 

Vítězové si svého triumfu dlouho neužili: o čtvrt roku později zemřel Stalin a jen pár dní poté i Klement Gottwald. K velkému překvapení všech dalo nové sovětské vedení najevo, že ve Stalinových stopách pokračovat nechce. Obdobně kritický postoj k politickým procesům zavládl i v Polsku či Maďarsku.

Obrat po smrti Stalina

Nové vedení KSČ v čele s Antonínem Novotným a Antonínem Zápotockým nechtělo měnit nic. Vzhledem k vývoji v SSSR se však nemohlo tvářit, že se Slánským bylo vše v pořádku, a proto vystoupilo s tezí, že on sám roztočil onen „mlýn smrti“, který nakonec semlel i jeho samotného. K jedné zásadní změně však přece došlo: přestaly být používány nejhorší formy fyzického násilí a 17. září 1953 se politický sekretariát ÚV KSČ rozhodl nepopravovat již odsouzené osoby. Výjimku činilo právě schválení hrdelního trestu nad Osvaldem Závodským.

Aktér i oběť politických procesů

Osvald Závodský se narodil v roce 1910, do KSČ vstoupil ve 27 letech a bojoval jako interbrigadista ve španělské občanské válce. V listopadu 1948 nastoupil z rozkazu strany do ministerstva vnitra a stal se velitelem Státní bezpečnosti. Ani tak vysoká funkce jej však nezachránila. 

Tehdejší velitel Státní bezpečnosti plukovník Osvald Závodský byl zatčen 27. ledna 1951 na pokyn ministra národní bezpečnosti Ladislava Kopřivy. Důvod pro tento nezvykle razantní krok byl vlastně již definován v dopise Komise stranické kontroly z listopadu 1950 – byla jím obava, že Závodského velení Státní bezpečnosti nepracovalo podle instrukcí stranického vedení, krylo různě definované nepřátele a mělo být údajně spolčeno s Otto Šlingem (popraven v roce 1952).

Po Osvaldu Závodském jako by se toho lednového slehla zem. Nikdo (samozřejmě ani rodina) nevěděl, kam zmizel. Jeho i další tehdy zadržené velitele StB odvezli a následně vyšetřovali v Kolodějích a posléze v Ruzyni. Ve vazbě, která byla do procesu v prosinci 1953 prodloužena dvanáctkrát, strávil celkem 35 měsíců.

Podle pozdější obžaloby byl Osvald Závodský trockista, který údajně vyvíjel protistranickou činnost již ve 30. letech ve Španělsku a během druhé světové války ve Francii. Do Bezpečnosti měl záměrně dosazovat neschopné lidi a tím omezovat její akceschopnost. Dále měl podle prokurátora krýt nepřátelskou činnost Rudolfa Slánského, Karla Švába, Bedřicha Reicina, Otto Šlinga, Artura Londona, André Simona a Vlado Clementise. Měl rovněž krýt činnost tzv. sionistů v ČSR a spolu s Oskarem Valešem měl být členem nepřátelské skupiny interbrigadistů, jejíž vznik s Londonem iniciovali. Na příkaz sovětských poradců byl 1. února 1951 zatčen a teprve 23. prosince 1953 odsouzen k trestu smrti. 

Nejsem Jan Hus

Bývalý šéf prezidentské kanceláře Ladislav Novák vzpomínal, že tehdejšímu prezidentovi nesl Závodského žádost o milost. „Proč mi to nosíte?“ rozčílil se Zápotocký. „Vždyť víte, že politický sekretariát rozhodl o jeho popravě.“

Novák mu prý odpověděl: „Jako občan má právo požádat vás o milost. A navíc pořád opakuje, že je nevinen.“ Zápotocký udeřil rukou do stolu. „Ať je vinen či nevinen, milost mu neudělím.“

Ladislav Novák svou vzpomínku ukončil těmito slovy: „Nejsem Jan Hus, abych se postavil rozhodnutí politického sekretariátu.“

TIP: Gustav Husák na pranýři: Chybělo málo a budoucí prezident dostal trest smrti

19. března 1954 byl Osvald Závodský jako poslední vysoký komunistický funkcionář popraven. Rodina ho od zatčení již nikdy neviděla a o vykonaném trestu smrti se dozvěděla až v listopadu 1954. Dopis na rozloučenou napsaný těsně před popravou dostala po 43 letech v roce 1997. V květnu 1963 byl vedením KSČ rehabilitován a jeho pozůstalým bylo přiznáno odškodnění ve výši 110 000 Kč.