Pořádný kus masa: Na čem si pochutnával císař pán
Klasická vídeňská jídla za sebou mají pěkný kus historie...
Píše se rok 1857. Maršál Radecký právě večeří v milánském hotelu Danieli. Jako hlavní chod mu doporučují specialitu cotolettu milanese.
Vídeňský řízek neboli Wiener Schnitzel
Radecký si pochvaluje neobvyklou chuť řízku obaleného v mouce, vajíčkách a směsi strouhanky a parmezánu. V dalším hlášení císaři Franzi Josefovi I. se o této delikatese zmiňuje. Císař pán je zvědavý a pověřuje kuchaře tím, aby mu nový typ řízku připravil. Kuchař ale nemá sýr zvaný parmezán! Musí improvizovat a neznámou ingredienci se rozhodne nahradit kvalitním provedením. Vybírá nejchutnější část telecí kýty, kterou natenko rozklepe, obalí v trojobalu a osmaží na čerstvém másle. Jako přílohu podává bramborový salát. Franz Josef je nadšen. Od té doby nesmí vídeňský řízek na císařském stole chybět!
Tafelspitz
Na trůn nastupuje mladý Franz Josef I. Vždycky jí rychle, aby se co nejdříve mohl věnovat svým vladařským povinnostem. Ale ouha… u císařského dvora je zvykem, že nikdo z přítomných hostů nesmí začít večeřet před panovníkem a skončit až po něm. Mnoho z nich proto nemá čas dojíst. Vrchní kuchař se kvůli spokojenosti dvořanů snaží vymyslet něco, co by císaře přimělo trávit u večeří více času. Co kdyby zkusil uvařit tradiční lidový pokrm, Tafelspitz? Kuchař zariskuje a Franzi Josefovi servíruje vařené hovězí s kořenovou zeleninou v měděném hrnci, který obloží miskami s jablečným křenem, špenátem, vajíčkovou omáčku či opékanými brambůrky s cibulkou. Císař s chutí krájí maso, labužnicky ho namáčí v různých omáčkách. S jídlem si dává načas. Mise splněna!
