Poprask na jihočeském venkově: Co se stalo mezi Šoustalovou a mlynářem Zmrhalem?
Historici popsali mnoho stran o těžkém údělu venkovanů v pobělohorském období. Jenže ti si na „zábavnější“ kratochvíle našli čas i v době temna
Může se zdát, jako by na tehdejším venkově žili lidé pouze proto, aby vykonávali cizí vůli, protože vlastní patrně ani neměli. Ve skutečnosti to ale úplně neplatilo. Jejich každodenní život jistě nebyl jednoduchý, ale to neznamená, že byl naplněn pouze nekončící prací. I tehdy existoval volný čas, třeba čas na setkání se sousedy nebo na návštěvu krčmy. Nemohly přirozeně chybět ani kontakty mužů a chlapců s děvčaty a ženami všeho věku. A nejednalo se jen o svobodné, nezadané jedince či o nějaké letmé, plaché pohledy! Nejedna dvojice skončila cestou z tancovačky kdesi v remízku či v kupce sena. Následky pak na sebe nenechaly dlouho čekat.
Škaredá Šoustalová
V roce 1724 byl mlynářem v panském mlýně Bzí devětadvacetiletý Václav Zmrhal. Na konci února toho roku byl povolán, aby se zodpovídal z obvinění, jež na něj podala pětatřicetiletá Alžběta Šoustalová, podruhyně z tamní vsi Dolní Kněžeklady. Jednalo se o neprovdanou a bezdětnou osobu, jež se netěšila právě nejlepší pověsti: dostala se do řečí pro četné kontakty s muži, kteří „za ní běhali jako psi, a měla jich pět“. Z výslechů, které se dotýkaly sexuální interakce uvedených osob, zaznívají často obraty jako „lidi dávno mluvějí“ či „povídali ve mlejně“, případně „darebný lidský rozprávky“. Odrážejí názorovou hladinu čili veřejné mínění, jež v Alžbětině případě nebylo nijak valné.
K čemu vlastně došlo v bezském mlýně? Alžběta přišla na konci září roku 1723 mlít obilí. Zmrhal k ní údajně náhle přistoupil, porazil ji a „ten ohavnej skutek s ní potom častěj spáchal“. Podle jejího svědectví se to stalo ve mlýně třikrát. Václav Zmrhal to ale ostře odmítl nelichotivými slovy: „To dokonce pravda nejni, ani bych jse s ní pro její šerednost zaneprázňovati nechtěl, abych jse i krásně pana Boha nebál.“ Příkrý odsudek měl patrně Zmrhalovi sloužit jako účinná obrana. Opakoval, že není původcem Alžbětina obtěžkání: „Na svou duši nejsem s ní vinen.“ Ona ale na otázku, jak došlo k jejich obcování, vykřikla: „Von, von, von se mě zmocnil!“
Bezvýsledné vyšetřování
Při dalším výslechu Alžběta uvedla, že by od své žaloby ustoupila, kdyby jí Zmrhal zaplatil 30 zlatých. Jednalo se o vysokou částku, když si představíme, že v podobných situacích se „postiženým“ ženám platilo od tří do šesti zlatých. Vyšetřování se táhlo docela dlouho a skončilo jaksi na mrtvém bodě.
A ještě jedna poznámka. Zmrhal a Šoustalová – na první pohled by se mohlo zdát, že jsem si tato příjmení musel vymyslet, abych učinil případ zajímavějším. Nikoli! I takovéto momenty může přinést pohled do prostých krajin jihočeského venkova.
