Pokrok lemovaný omyly (3): Existovaly na Marsu umělé vodní kanály?

Když roku 1877 objevil italský astronom Giovanni Schiaparelli na Marsu údajnou síť zvláštních umělých kanálů a některé tehdejší vědecké kapacity jeho nález potvrdily, vyvolalo to senzaci. Badatelé se předháněli, kdo vytvoří detailnější mapu marsovských vodních děl a kdo vysvětlí jejich původ či využití. Zřejmě nejodvážnější myšlenku nabídl matematik a astronom Percival Lowell: Tvrdil, že jde o sofistikovaný zavlažovací systém, který vyvinul neznámý inteligentní druh. Část vědecké obce kontroverzní ideu zamítla, jiní ji však nadšeně přijali – v některých kruzích tak přežila až do 20. století. 

Kanály, řeky, oceán  

K pozdějšímu vyvrácení nálezu přispěly především pokročilejší pozorovací technologie. Přesnější teleskopy totiž odhalily, že údajné kanály jsou ve skutečnosti optickou iluzí, kterou vyvolaly proudy prachu zformované silnými větry. Definitivní tečku za sporným objevem udělal rok 1965, kdy nad Marsem prolétla sonda Mariner a pořídila první snímky jeho povrchu.

Přesto zbývalo ještě jedno překvapení. Na počátku milénia vyslali vědci k rudé planetě řadu automatických průzkumníků, a ti odhalili něco, co připomínalo brázdy po vodních tocích!

TIP: Proč Mars ztratil vzduch i vodu?

Badatelům to poněkud zamotalo hlavu, protože útvary se navíc zdály být relativně mladé. Nakonec však přišli s podstatně věrohodnějším vysvětlením, než že jde o dílo inteligentních obyvatel marsovského podzemí: Podle jedné z teorií se v minulosti voda na Marsu dočasně objevovala, když sopečná činnost rozpustila půdní led. Je ovšem možné, že dávný povrch planety protkávala síť řek, a dokonce jej pokrýval rozsáhlý oceán, jenž přetrval po delší časové období.