Pokročilé počítačové modely se snaží rozluštit záhadu sirných mraků na Venuši
Pokročilé výpočetní metody představují nový pohled na potenciální fungování složité atmosféry Venuše
Atmosféru Venuše tvoří mračna oxidu siřičitého a kapiček kyseliny sírové, které zcela obklopují planetu a skrývají lidskému oku veškeré detaily jejího povrchu. Hustá mračna navíc odrážejí značnou část slunečního záření, díky čemuž je Venuše (po Slunci a Měsíci) třetím nejjasnějším objektem na nočním nebi. Zatímco část slunečního záření venušská mračna odrážejí, ultrafialové záření naopak z velké části pohlcují. Podle vědců je hlavním absorbérem UV zářením síra, respektive její alotropy.
Tým španělských a amerických vědců se pomocí počítačů pokusil modelovat vznik alotropů síry v atmosféře Venuše. Podle Jamese Lyonse z Planetary Science Institute je tento postup na jedné straně novátorský, nicméně vzhledem k povaze zkoumaných prvků jde o bezpečný a užitečný přístup. V některých případech jde podle Lyonse dokonce o jediný možný způsob ověřování.
Alotropy síry vznikající v atmosféře Venuše. Tří a čtyřatomové molekuly (S₃ a S₄) jsou podle vědců odpovědné za absorbci slunečního UV záření. (ilustrace: Planetary Science Institute, Royal Society of Chemistry, Jackson, CC BY 4.0)
Počítačové modely vědcům ukázaly, že za vznikem dvouatomé síry (S2), která je podle badatelů stavením kamenem alotropů síry, je působení slunečního záření na oxid siřičitý (SO₂). Při něm dochází k rozložení oxidu siřičitého na oxid sirnatý (SO) a oxid sirný (S₂O). „Vedlejším produktem“ těchto reakcí je uvolnění dvouatomového alotropu síry. Z následných reakcí pak podle badatelů vznikají další víceatomové alotropy síry (S₃ až S₈), přičemž tří- a čtyřatomové alotropy fungují jako hlavní absorbéry slunečního UV záření.
TIP: Planeta Venuše zřejmě rotuje jen díky své husté a nevlídné atmosféře
I když úplný vědecký konsenzus ohledně identity venušského absorbéru UV záření zatím nepanuje, je podle badatelů velmi pravděpodobné, že hlavní roli v něm hraje síra. V obecné rovině pak studie amerických a španělských vědců otevírá dveře k použití molekulárních technik ab initio (pokročilých výpočetních modelů) k rozuzlení složité chemie atmosféry Venuše.
