Podzimní král: Než stihl přijet Fridrich ke svým poddaným, ztratili Finové zájem
V roce 1918 si Finové zvolili králem německého prince Fridricha Karla Hesensko-Kasselského. Dříve než stačil přijet ke svým novým poddaným, Německo prohrálo první světovou válku a o důstojníka poražené armády již Finové zájem neměli. Jediný finský král tak nikdy ani nevkročil na finskou půdu
Rusové si Finsko vybojovali v roce 1809 a učinili z něj velkoknížectví s určitou autonomií. V roce 1917 převzali moc v Rusku bolševici a poskytli právo na sebeurčení všem národům své říše. Finský parlament, kde měly malou většinu nesocialistické strany, využil příležitosti a 6. prosince proklamoval nezávislost Finska. Sociální demokraté hodlali okopírovat bolševickou revoluci a převzít moc. Zakládali rudé gardy, sověty a vyhlásili socialistickou dělnickou republiku. Na odpor se jim postavili konzervativní a středové strany, šlechtici, podnikatelé a sedláci a sestavili „bílou“ armádu. Střetli se s „rudými“ v občanské válce, během níž obě strany rozsévaly strach a utrpení.
Mezitím bojující císařské Německo donutilo bolševické Rusko uzavřít separátní mír a ovládlo Pobaltí a Ukrajinu. S Finskem reprezentovaným bílými podepsalo mír a ze strachu před šířením revoluce jim vyslalo na pomoc 12 000 vojáků. Těmto spojeným silám rudé jednotky podlehly. Občanská válka skončila v květnu 1918 vítězstvím bílých. Stála život téměř 40 000 Finů a země se z jejích hrůz vzpamatovávala ještě po dlouhá desetiletí.
Hledá se panovník
Regent i vláda vedená Juho Kusti Paasikivim jednali o ústavě konstituční monarchie a hledali vhodného kandidáta na trůn. Poslanci se zaměřili na příslušníky německých dynastií. Navazovali tak na tradici z éry po napoleonských válkách, kdy si nové monarchie v Belgii, Řecku, Bulharsku, Rumunsku i Albánii „dovezly“ vladaře ze střední Evropy. Finové doufali, že by „jejich“ germánský princ mohl pomoci stabilizovat poměry v zemi rozvrácené občanskou válkou a usilující o mezinárodní uznání své nezávislosti. Německý dvůr a generalita vybraly Finům za kandidáta padesátiletého švagra císaře Viléma II., hesensko-kasselského lankraběte Fridricha Karla.
Ve středu 28. srpna obdržel Fridrich Karel od císařova osobního posla dopis, ve kterém se ho švagr oficiálně dotazoval, zda přijme nabídku stát se finským králem. O týden později se ho na totéž zeptala oficiální delegace finského parlamentu. Vymínil si krátkou dobu na rozmyšlenou a poté nabídku přijal s tím, že ho musí zvolit jasná většina. Volba se konala ve středu 9. října. Ze 108 poslanců se 64 vyjádřilo pro hesenského prince.
Přestože se socialističtí poslanci nemohli na volební zasedání dostavit, neshodli se konzervativci na jednotné a jasné volbě. Francie, která spolu s Velkou Británií a USA, sváděla zuřivé boje s německou armádou, reagovala na zvolení švagra německého císaře odvoláním svého uznání finské nezávislosti.
Fridrich Karel přijal jako „Jeho Veličenstvo, král Finska a Karélie, velkovévoda Laponska, vévoda Åland, pán Kalevy a severu“ jméno Väinö I. Inspiroval se finským národním eposem Kalevala, který popisuje příběhy tří bohatýrů. A jméno jednoho z nich, rozvážného věštce a věhlasného runopěvce Väinämöinena, si král zvolil ve zkrácené podobě. Za korunního prince neurčil král svého nejstaršího syna, jednadvacetiletého Filipa, ale jeho mladší dvojče Wolfganga Mořice. Předpokládalo se, že si mladík vybere budoucí manželku mezi finskými šlechtičnami. Filip měl zůstat v Německu a starat se o tamější statky a majetek.
Mnoho povyku pro nic
Avšak finské království bylo mrtvě narozeným dítětem. Zatímco delegace finského parlamentu přesvědčovala Fridricha Karla, aby se stal vládcem, na západní frontě se britské tanky valily přes německé zákopy. V Německu vypukla revoluce, císař Vilém II. abdikoval, byla vyhlášena republika a 11. listopadu 1918 skončila válka. Představa, že by důstojník poražené armády a švagr válečného „štváče“ Viléma II., nevadil jako hlava finského státu vítězné Dohodě, byla zcela iluzorní a naivní.
TIP: Budoucnost krajně nejistá: 5 panovníků s nejkratší dobou v úřadu
Představitelé vítězů samozřejmě vyhlásili, že žádného Väina I. nikdy neuznají. Finská vláda v čele s monarchistou Lauri Ingmanem proto požádala Fridricha Karla, aby se zřekl trůnu, na který nestihl ani osobně dosednout. A tak se princ v sobotu 14. prosince 1918 po 63 dnech od svého zvolení zřekl koruny.
