Podivný pán Budyně: Choval Jan Zajíc z Házmburka na svém hradě draka?
Zcestovalý a vzdělaný renesanční velmož Jan Zajíc z Házmburka udivoval v polovině 16. století svými kousky obyvatele hradu Budyně i blízkého města
Roku 1336 předal král Jan Lucemburský (vládl 1310–1346) Budyni do soukromých rukou. Zachtělo se mu totiž žebráckého zboží (tedy slavného hradu a jeho okolí), a tak za něj Budyni vyměnil. Hrad v náručí Ohře přešel na rod Zajíců z Házmburka a začaly se dít věci.
Suvenýr z cest
Nejen, že jej notně přebudovali – Jan Zajíc z Házmburka Budyni proměnil v pozdně gotický hrad s vodním příkopem, čímž zvýšil jeho obranyschopnost, zároveň na sever českých zemí přinesli mnohé divy a unikáty. Nejvíce v tom vynikal Jan IV. Zajíc z Házmburka (1486–1553), jenž proslul vzdělaností a dobrodružnou povahou. Krom češtiny ovládal i němčinu a latinu, rád četl a na Budyni zřídil knihovnu, která platila za jednu z největších v Čechách.
Když bylo Janu Zajícovi přes třicet, podnikl cestu až do daleké Palestiny a své zážitky shrnul v bohatě ilustrované knize. Protože však nejspíš tušil, že některé věci, jež zažil, byly příliš fantastické, než aby jim někdo bez důkazu uvěřil, přivezl si s sebou do Čech živého draka! Alespoň tak to muselo jeho poddaným připadat, když plaza vypustil do hradního příkopu. Bohužel se ukázalo, že mu budyňské podnebí nesvědčí, a proto za krátko uhynul.
Jan Zajíc se však odmítl se vzácným zvířetem jen tak rozloučit a nechal ho proto vycpat. Preparátor odvedl výtečnou práci a díky němu dnes můžeme konstatovat, že oním drakem nebyl nikdo jiný než skutečný nilský krokodýl. Ostatně je možné jej v budyňském muzeu obdivovat i dnes. Podle údajů, které muzeum uvádí, jde o nejstarší vycpaninu v Evropě.
Obléhání Turky
Dobrodružnou cestou však kousky Jana Zajíce zdaleka nekončily. Nejen, že na svém panství pořádal rytířské turnaje, roku 1552 se dokonce rozhodl uspořádat ukázku obléhání města Budyně Turky. Tím dnešní historické šermíře předběhl o čtyři století!
TIP: Pod křídly ohnivého hada: Kde se vzaly mýty o dracích?
Celá taškařice však měla mít i výchovný rozměr, neboť chtěla obyvatele připravit na skutečné nebezpečí hrozícího tureckého vpádu (roku 1529 Turci poprvé oblehli Vídeň). Tuto myšlenku akce naplnila bez chyby, neboť řada obyvatel onoho prosincového dne skutečně uvěřila, že je město pod útokem.
