Plagiát nebo inspirace? Příběh Lvího krále stále budí kontroverze

Legrační divočák a moudrý pavián, zlý lev s jizvou táhnoucí se přes oko a hyení poskoci. Lvíče, které zažije krutou ztrátu, pod vedením mluvícího ptáka dospěje a posléze usedne na trůn divočiny. Tak by se daly zhruba popsat pilíře životního příběhu Simby, hlavního hrdiny animované klasiky Lví král od studia Walta Disneyho.

Podle expertů na autorské právo, animátorů a anime historiků jde však spíš o základní prvky japonského kresleného seriálu Kimba the White Lion, který v 60. letech běžel na americké stanici NBC a Disney jej „vykradl“. A tak zatímco v současnosti plní kina počítačový remake Lvího krále, na jeho pozadí opět ožívá kontroverze provázející původní snímek z roku 1994. 

Kontroverze nikdy nespí

Historička Kay Cloptonová pracuje v Billy Ireland Cartoon Library and Museum. Zažila debatu, jež se ohledně Kimby rozhořela v 90. letech, a podle jejího názoru stará křivda znovu vyplouvá na povrch. „Slovo ‚Kimba‘ se díky reakcím na remake Lvího krále stalo jedním z twitterových trendů,“ tvrdí. Jen v Americe totiž snímek během prvního víkendu vydělal v přepočtu 4,29 miliardy korun a dalších osm miliard utržil v zahraničí. Poutá tedy na sebe velkou pozornost. „Kontroverze se během let objevovala a zas mizela. Tentokrát ji však provází mnohem silnější diskuse,“ dodává Cloptonová.

Nápad na film prodal Disneymu Charlie Fink. Hájí však originalitu svého scénáře, o němž tehdy mluvil jako o „Bambim v Africe“. „Člověk nemusí být génius, aby ho podobná zápletka napadla. Prostě jsem se jen ve správnou chvíli ocitl na správném místě,“ vzpomíná.

Předem vyhraná bitva

Podle kritiků je nicméně podezřelá podobnost nejen stylu animace, ale i některých scén: V obou snímcích stojí lvíče na čnějící skále, duchové jeho rodičů jej provázejí v nesnázích, hlavní padouch se ho snaží shodit do propasti… Madhavi Sunderová přednáší na Georgetown University o zákonech chránících intelektuální majetek – a podle jejích slov by dnes podoba některých scén a prolínání scénáře i stylu animace stačily na předem vyhranou žalobu za porušování autorských práv.

Rodina ani produkční společnost Osamuho Tezuky, autora Kimby, nicméně nikdy žalobu nevznesly. Podle Sunderové je za tím nejen umělcova obliba Disneyho filmů, ale také přátelské vztahy společnosti s americkým ilustrátorem. V roce 1994 se jejím zástupcům navíc zdálo, že se obě díla velmi liší, tvrdí její současný prezident Takajuki Macutani. „I kdyby se Disney Tezukovou prací inspiroval a on by se o tom dozvěděl, spíš by mu to lichotilo,“ domnívá se.

Napodobování jako hold 

Ben Whaley, který na University of Calgary přednáší o japonské popkultuře, spolupracoval s Tezuka Productions během jednoho ze svých výzkumů. Zjistil při tom, že studio s oblibou propaguje dokonce i amatérské napodobeniny svých komiksů. „Přijde mi, že v Japonsku existuje něco jako symbióza mezi fanoušky, kteří napodobují práci svých oblíbených tvůrců, a tvůrci samotnými. Řekl bych, že Japonci zkrátka nechápou plagiátorství stejným způsobem jako my, a když si někdo půjčuje jejich výtvory, nevadí jim to,“ vysvětluje Whaley.  

Podle Billyho Tringaliho se japonským anime inspirovala řada amerických „animáků“. Šéfredaktor Journal of Anime and Manga Studies však dodává, že autorské společnosti obvykle zdroj uvedou a vzdají mu tím hold. „Pokud tvůrci hovoří o svých vzorech, nejenže jim tím vyjadřují respekt, ale zároveň pomáhají svým příznivcům objevit zákoutí kultury, o nichž by jinak třeba nikdy neslyšeli. Fanoušky či znalce Tezukovy práce ve skutečnosti netrápí, že si z ní Lví král tolik vzal. Vadí jim, že Disneyho studio podobnost vyvrací a o japonském autorovi vůbec nemluví,“ vysvětluje Tringali. 

Hamlet a Bible

Média v zemi vycházejícího slunce si problému všimla krátce poté, co autor komiksů Mačiko Sanonaka zveřejnil na stránkách prominentních japonských novin dopis adresovaný Disneyho společnosti. Kritizoval ji v něm za to, že Tezukovi nepřiznala zásluhy. „Pro nás představují Tezukovy práce národní poklad,“ vysvětloval Sanonaka v dopise, pod nějž se podepsaly stovky japonských animátorů. „Náš respekt vůči společnosti Disney je proto pryč. Nedovedu vám vysvětlit, jak velké urážky naší kultury jste se dopustili.“ 

Podle Finka se však hlavní inspirací Lvího krále stal Shakespearův Hamlet a některé pasáže z Bible. Spojitost s Tezukou mu připadá tak absurdní, že o ní ani nemá smysl mluvit. Jeho tvrzení podpořil i hlavní animátor filmu Tom Sito: „Nevyvracím, že animátoři, kteří na Lvím králi pracovali a vyrůstali v šedesátých letech, Kimbu viděli. Dokonce i já jsem se na ten seriál díval a řekl bych, že ho stále nosím někde v podvědomí. Ale nikdo z nás se vědomě nerozhodl Kimbu vykrádat.“ 

Ještě není pozdě

Profesorka rétoriky a japonských studií na Tufts University Susan Napierová nicméně dodává, že si Tezukova práce získala celosvětový ohlas a v době vzniku Lvího krále bylo běžné, že japonští animátoři jezdili do Hollywoodu spolupracovat s Disneyho společností. I kdyby tedy inspirace Tezukovou tvorbou nebyla úmyslná, nepřipadá v úvahu, že by Disneyho zaměstnanci o napodobování nevěděli. „Animátoři se zajímají o práci svých kolegů, dokonce bych řekla, že je fascinuje. A japonské anime se proslavilo dávno před vznikem Lvího krále,“ vysvětluje Napierová.

TIP: Výpůjčky anglického barda: Byl William Shakespeare pouhým plagiátorem?

Překladatel Frederik Schodt si myslí, že paralela mezi americkým filmem a japonským seriálem nebyla v roce 1994 tolik zřejmá, protože anime tehdy stále ještě do popkultury Spojených států neproniklo. Dnes už ovšem tvoří její nedílnou součást, a tak se kolem Lvího krále vznáší opar kontroverze. Mnoho fanoušků i odborníků ovšem dodává, že by vzduch vyčistilo třeba jen pouhé přiznání inspirace. „Stále není pozdě, aby společnost Disney uznala, že Lví král vděčí za velkou část úspěchu práci Osamuho Tezuky,“ uzavírá Madhavi Sunderová.