Pionýři slepých cest: 5 nejpodivnějších ručních zbraní

Zbraň v hrsti

Název: dlaňová pistole Protector
Rok uvedení: 1882

S  návrhem pistole o velikosti cibulových hodinek, jež se vejde do dlaně, přišel v roce 1882 francouzský inženýr Jacques Turbiaux: Speciální zařízení s otočným nábojovým bubnem pojalo až osm kusů munice. Nestřílelo se pomocí klasického kohoutkového mechanismu jako v případě revolverů – střelec držel hlaveň mezi prostředníkem a ukazovákem a vypálil tak, že zbraň zmáčkl v zápěstí. Miniaturní zařízení, působící na první pohled jako sen každého špiona, mělo však velmi špatný dostřel a drobná munice spíš zraňovala, než zabíjela. Po vyprázdnění zásobníku se navíc musela zbraň kvůli nabíjení úplně rozebrat.

Hodinové dobíjení

Název: pepperbox gun
Rok uvedení: 1790

Pepperbox gun neboli „pepřovka“ získala jméno podle podobnosti s mlýnkem na pepř. První zbraně tohoto typu se objevily už v  roce 1790 a jejich výrobou proslula mimo jiné firma Allen & Thurber. Jednalo se o spolehlivější, i když perkusní alternativu standardních revolverů: Pepřovky odlišoval palební mechanismus, v němž měla každá kulka vlastní hlaveň. Problém spočíval v přebíjení, které samozřejmě muselo proběhnout pro každý výstřel zvlášť. Klasické modely měly 3–6 hlavní, postupně se však objevily i pepřovky schopné vydat až 24 ran: Kvůli hmotnosti se s nimi ovšem už nedalo efektivně střílet jednou rukou, a dobíjení navíc trvalo i hodinu: V žádném případě se tak nejednalo o zbraň vhodnou do bitvy.

Indián z Francie

Název: knuckle-duster
Rok uvedení: 1860

Při putování ulicemi velkoměst či po venkovských cestách hrozilo koncem 19. století mnoho nebezpečí ze strany zlodějů či potulných band. Pro případ komplikací se tedy hodilo mít po ruce nějakou univerzální obranu – a tak se zrodily tzv. knuckle-dustery, tedy boxery vylepšené palnou zbraní. Nejoblíbenějším a zároveň nejznámějším se stal „apač“ francouzské společnosti Les Apaches: Jeho součást tvořil skládací nůž a zároveň malá pepřovka na šest nábojů. Drobné hlavně však nedokázaly vyvinout dostatečnou sílu, takže zbraň trpěla slabým dostřelem a skutečně smrticí byla pouze v kontaktním boji: Pokud munice došla, bylo možné protivníka pobodat nebo ztlouct do bezvědomí. 

Bomba v bombě

Název: ruční granátomet
Rok uvedení: 15. století

Ručními granátomety řešila vojska od 15. století otázku, jak dostat daleko do nepřátelských řad trhavinu a následně ji rozmetat explozí. V podstatě se jednalo o krátkou „trubku“, která silou výbuchu vymrštila ze svého nitra bombu. Problém spočíval v tom, že se munice musela zapálit „externě“: Jinými slovy, nejprve se zažehl knot bomby, poté se spěšně naládovala do granátometu a teprve pak mohl střelec zmáčknutím spouště projektil vystřelit. Pokud se však zápalná šňůra zkřížila a vzňala se sama od sebe nebo došlo k nějakým jiným „problémům s načasováním“, zdecimovala zbraň část vlastního vojska. 

Zásobník na obtíž

Název: harmoniková pistole
Rok uvedení: 1834

Harmoniková pistole byla v dobách před vznikem klasických otočných bubínků jednou z  mnoha zbraní, jimiž se výrobci pokoušeli oddálit nutnost přebíjení. Používal se posuvný plochý zásobník, který připomínal foukací harmoniku a dal také zbrani jméno. Uživatelé se však museli potýkat hned s několika problémy: V první řadě byl zásobník těžký a v krajních polohách značně komplikoval míření. Dále se mezi výstřely posouval ručně a nezřídka se stávalo, že střelec špatně zasunul komoru, takže náboj zavadil o vnitřek zbraně. Pokud měl dotyčný štěstí, přišel pouze o pistoli – v opačném případě utrpěl těžká zranění ruky.