Petra a Vádí Rum: Kamenné poklady Jordánska

Vádí Rum a Petru coby dvě ikony Jordánska dělí pouhých 110 kilometrů, tedy necelé dvě hodiny jízdy autem. K symbolům země se obě lokality zařadily zcela zaslouženě, protože je spojuje nejen dlouhá historie, ale také obdiv turistů a oblíbenost u hollywoodských filmařů. Právě v jejich okolí se roku 1962 natáčel velkofilm Lawrence z Arábie, a když se v roce 1989 Harrison Ford coby Indiana Jones prohnal na koni před pokladnicí v Petře a v jejích útrobách našel svatý grál, zalila památku doslova vlna návštěvníků. Od té doby patří dříve spíš méně známý monument k nejvyhledávanějším divům světa. 

Město mnoha vůní

Skalní město Petra vybudované národem Nabatejců vzkvétalo díky obchodu s kadidlem od 4. století př. n. l. až do začátku 2. století n. l., kdy se stalo součástí římské provincie Arabia Petraea. Význačné postavení si však uchovalo, protože zůstalo klíčovou zastávkou na „voňavé cestě“, jež se táhla z nejjižnější části Arabského poloostrova až do Středomoří a poté na sever Evropy. Vonná pryskyřice z kadidlovníku smíšená se sušenou mízou myrhovníku vydává intenzivní, omamný odér a k vymítání zlých vlivů z posvátných prostor sloužila v Evropě, Arábii, Indii i Persii. Vedle hedvábí a koření šlo tedy o nejvíc obchodovaný artikl antického světa. Bez ohledu na otřesy dějin panovala po posvátné vůni taková poptávka, že Petra prosperovala i po zhroucení Říma a nástupu Byzance. 

Osudový okamžik se odehrál roku 363, kdy ji poničilo zemětřesení, a poté už nedostala šanci se vzpamatovat: Obchod s využitím lodní dopravy se ukázal jako bezpečnější i rychlejší, a karavany tak z tamní stezky zmizely. Město upadalo a původní obyvatelé ho opustili, načež se proměnilo v pouhou legendu vyprávěnou večer u beduínských ohňů. Jeho skutečnou polohu znalo jen několik kmenů žijících v blízkém okolí. 

Oči prvního Evropana

Petra chátrala až do roku 1812, kdy do ní v přestrojení pronikl švýcarský orientalista Johann Ludwig Burckhardt a spatřil ji coby první moderní Evropan. V arabském světě cestoval převlečený za indického muslima, čímž důmyslně zakryl chyby v arabštině a ochránil se před silným nepřátelstvím, které místní lidé k Evropanům pociťovali. Pod identitou zbožného poutníka, jenž hodlá navštívit příbytek předků, pak k návštěvě legendárního města přesvědčil průvodce z beduínského kmene.  

Do Petry vešel stejnou cestou, jakou vcházejí dnešní turisté – úzkou soutěskou zvanou sík. Tehdy tam spatřil i vstupní oblouk, který se bohužel nedochoval, zato fasády postrádaly „výzdobu“: Přibyla až po druhé světové válce, kdy zemi zaplavilo ohromné množství zbraní a beduíni si tesané ornamenty zvolili jako cvičné terče pro střelbu. V roce 1985 se však „pouštní perla“ dostala na seznam UNESCO a jordánská vláda jí poskytla nejvyšší možnou ochranu. V letech před pandemií pak místo navštěvovalo 1,1 milionu turistů ročně. 

Chrámy, nebo hrobky?

Ačkoliv se o Petře mluví jako o městě, lidé obývali pouze menší část vybudovanou převážně za římské nadvlády. Nachází se tam cesta lemovaná sloupovím, divadlo, antický chrám i nymfeum plné zeleně a fontán, určené k odpočinku. Dojde k němu ovšem méně turistů než k ikonické pokladnici Al-Kazneh, která ve skutečnosti představovala mauzoleum krále Aretase IV. Ani další „chrámy“ vytesané do skalních stěn nesloužily k uctívání božstev, nýbrž k ukládání ostatků vznešených vládců. Nabatejci byli nomádi a před životem mezi skalami dávali přednost stanům. Chlad kamenů byl určen mrtvým. 

Část dávného životního stylu ovšem paradoxně přetrvala. Po prohlášení lokality za památku z ní vláda vystěhovala 150 rodin a dala pro ně postavit nedalekou vesnici Uum Sayhoun. Většina prodejců, na které v Petře narazíte, tak na noc odchází právě tam. Asi deset rodin však přesun odmítlo a zůstalo žít mezi skalami. Některé mají malá stáda koz, jiné obývají stanové přístřešky nedaleko, a přímo u památek můžete dokonce vidět ženy vařící jídlo. Zůstává otázkou, do jaké míry v místě přebývají oficiálně, nebo jak moc je úřady přehlížejí. Každopádně pokud coby turisté obdržíte pozvání na sladký čaj, můžete si za symbolické peníze na chvíli dopřát pocit skutečného života beduínů. 

Džípem po Vádí Rum

Druhý kamenný poklad jordánského jihu představuje pouštní lokalita Vádí Rum, přičemž první slovo v jejím názvu odkazuje k „údolí“, zatímco druhé souvisí buď s Římany, nebo se ztraceným městem Iram. S rozlohou 74 tisíc hektarů se Vádí Rum řadí k největším chráněným oblastem na Blízkém východě a jízda džípem mezi dunami, rozeklanými údolími i kolem osamocených skalních monolitů skýtá nezapomenutelný zážitek.

Do rezervace se vstupuje přes rozlehlou vesničku, s výhledem na skalní útvar nazvaný Sedm sloupů moudrosti. Jeho pojmenování inspirovala kniha, kterou o svých putováních a dobrodružstvích ve zmíněné oblasti sepsal plukovník britské armády T. E. Lawrence, známý jako Lawrence z Arábie. Beduíni turisty většinou naloží do džípů a vozí je po nejpozoruhodnějších a nejzajímavějších místech – alespoň z jejich pohledu. Jenže nakonec tak všichni navštíví tytéž lokace a setkají se na stejných parkovištích v poušti: u kamenné brány, u kamenné houby, tam, kde se natáčel Lawrence z Arábie, nebo na červeném písku, kde vznikaly filmy Rudá planeta či Marťan s Mattem Damonem. Před jízdou je nicméně možné si domluvit procházku nebo prohlídku petroglyfů, které zachycují zvířata i postavy lidí a pocházejí zhruba z 8. století př. n. l.

Živá poušť

Opustíte-li auto, budete si moct blíže prohlédnout oblast s druhou nejvyšší horou země Džebel Rum, tyčící se do výšky 1 754 metrů nad mořem. Zjistíte přitom, že lokalita není zdaleka tak vyprahlá a bez života, jak by se mohlo na první pohled zdát: S trochou štěstí spatříte damana skalního, orlosupa bradatého nebo kozorožce núbijského, ale také poštolku jižní či křiklavě modré samečky agamky sinajské. Přivoníte si rovněž k jalovci fénickému nebo k místnímu druhu šalvěje, kterou si beduíni po celém arabském světě přidávají do černého čaje.

TIP: Odvrácená strana slávy: Jak vypadají známé památky ve skutečnosti

Ovšem ani pohled na „koráb pouště“, tedy velblouda jednohrbého, není v záři zapadajícího slunce k zahození, i když jde o pouhé domestikované zvíře. A kdo touží po dalších zážitcích, na toho ve Vádí Rum čeká noční pozorování oblohy, večeře upečená beduíny v pouštní díře, ranní let balonem či nocleh v konstrukci podobné habitatu, v němž na Marsu přebýval již zmíněný Matt Damon. Nocovat v opravdovém původním stanu se vám nicméně asi nepoštěstí: Většina turistů spí v klimatizovaných přístřešcích, které stany pouze zvenčí připomínají.