Petr Brandl: Nespoutaný malíř, který si užíval života

Brandl byl výjimečným malířem. V roce 1704, když mu bylo šestatřicet, jej srovnávali s Karlem Škrétou. Byl natolik slavný a vytížený, že mohl odmítat některé zakázky ve prospěch méně známých malířů.

Talentovaný mladík

Petr Brandl se narodil v Praze roku 1668. Budoucí malíř nevyrůstal v nijak nuzných poměrech – otec Michal Brandl byl krejčí a majitel hospody. Chlapec navštěvuje malostranské jezuitské gymnázium. Jeho příští dráhu umělce ovlivní strýc Martin Hrbek, dvorní zlatník. Ten mladého Petra doporučí do učení ke svému příteli Kristiánu Schröderovi. Dvorní malíř rozpozná v chlapci talent a začne Petra školit.

Brandl se snaží najít místo v některé z pražských malířských dílen. Protože se nemůže prokázat výučním listem, nedaří se mu to. Vydává se tedy za prací po českých městech. V Kolíně získává zakázku na obraz pro tamní kostel svatého Bartoloměje. Ani v nouzi však nehodlá pro peníze příliš hrbit hřbet. A tak namaluje světce podle prvního radního Kokovského a čtyřem katanům, kteří stahují ze svatého Bartoloměje kůži, dá podobu vážených kolínských měšťanů. Radní mu i přesto dají další práci, ale Brandl se mezitím vrací do Prahy. Zvěsti o talentu mladého malíře se brzy roznesou a zakázky se jen hrnou. Najme si byt v Celetné ulici a později dům ve Skořepce. Hodně vydělává a ještě víc utrácí. 

Hořký konec

Jednu z posledních zakázek nabídne Brandlovi v roce 1725 na svém panství v Kuksu hrabě Špork. Brandl pro něj maluje Klanění tří králů i jeho portrét. Díky hraběti mu pak dá několik zakázek i kutnohorský prelát Zahradnický. Brandl opět vydělává a opět utrácí, až mu nakonec zase nezbude nic. Nějakou dobu se toulá po východních Čechách. V zimě roku 1734 se chudý a nemocný vrací do Kutné Hory. A jen co se uzdraví, opět nezřízeně pije. Smrt ho zastihne v září roku 1735 v jedné z kutnohorských hospod.