Pavouci mají neselhávajícími senzory, které jim umožní zaútočit v pravou chvíli
Vědci z Vídeňské univerzity zjistili, že hned po švábech jsou pavouci nejcitlivější na vibrace ve svém okolí. Jejich tělo je stavěné tak, že zaznamenají sebemenší pohyb a závan vzduchu
K mimořádné citlivosti pavoukům pomáhá zhruba 3 000 čidel umístěných na nejrůznějších částech tuhého exoskeletonu. Většina senzorů se nachází na nohou či v jejich blízkosti, jako například receptory vibrací, které jsou umístěny poblíž kloubů. Díky metodě zvané interferometrie bílého světla mohli neurobiologové podrobně prozkoumat složité mikromechanismy v těle pavouků. Ukázalo se, že čidla pavouků jsou složena z drobounkých štěrbinek lyriformních orgánů přijímajících informace o pohybu v okolí. Citlivost každé této štěrbinky je měřitelná v nano jednotkách a klesá se zkracující se délkou štěrbinky.
TIP: Výpravy osminohých vzduchoplavců aneb Kterak babí léto ke svému jménu přišlo
Vedoucí studie Clemens Schaber se zaměřil na dospělé samičky palovčíka středoamerického (Cupiennius salei), který byl pro svoji velikost a působivé dovednosti při lovu kořisti zkoumán již dříve. „Palovčík si nestaví síť. Je nočním predátorem, který sedí a čeká,“ popisuje objekt vědeckého zájmu Schaber. „Vibrace přijímá z listů rostlin. Jak v pavučině, tak na rostlině napadají pavouci původce vibrací tehdy, když vibrační amplituda spadá do určitého rozmezí a když vykazuje biologicky významný frekvenční rozsah.“ Pokud nejsou tyto podmínky splněny, pavouk nezaútočí, ale dál v tichosti vyčkává nebo uteče. Pavouci takto zaznamenají přítomnost jakéhokoli zvířete či člověka, ale pokud vetřelec zcela věrně nenapodobuje pohyby obvyklé pro pavoučí kořist, nedočká se žádné reakce. Citlivý senzorický systém tak pavoukům umožňuje šetřit energii, kterou by jinak plýtvali na zbytečné výpady.
