Panna, nebo orel? Jaký je původ této ustálené slovní fráze?

Při výběru ze dvou rovnocenných možností si dodnes rádi hodíme mincí. Je to zábavné, hravé a výsledek je většinou jednoznačný. Stejným způsobem nechávali štěstěnu, tedy Fortunu, rozhodnout již staří Římané. Ti říkávali caput aut navis, tedy hlava, nebo loď, protože na jejich platidle často bývala hlava vládce a nějaké plavidlo. Přestože se podoba mincí časem měnila, fráze přežila. 

Podobný idiom přitom mají i jiné jazyky. Britové dnes používají obrat heads or tails, kterým se míní, že padne buď hlava, nebo ta zadní strana čili revers. V němčině se ještě logičtěji říká Kopf oder Zahl, tedy „hlava, nebo číslice“. V maďarštině dokonce najdeme Fej vagy írás čili „hlava, nebo nápis“. Ovšem čeština má kryptické panna, nebo orel.

Odpověď na tuto hádanku se pravděpodobně nachází na stříbrném tolaru z 18. století. Na jedné straně byl rakouský orel, který je podle západních heraldických pravidel dvouhlavý, aby se poukázalo na to, že jde o samce. (Ze stejného důvodu je lev na našem státním znaku dvouocasý.) Druhou stranu pak zdobila ona „panna“, kterou však byla šestnáctinásobná matka Marie Terezie. Označením se tedy spíš mínilo, že šlo o ženu, než že by se jednalo o někoho sexuálně nedotčeného. A stejně jako v římském impériu se i u nás mince postupně měnily, ustálený slovní obrat však zůstal. A používáme ho dodnes.