Otázka nástupnictví: Kterak Karel VI. uvěřil svým sousedům
V roce 1711 se novým římským císařem a vládcem habsburských zemí stal Karel VI. Jedním z jeho prvních vladařských kroků byla úprava nástupnického řádu
Důležitou prací pověřil Karel VI. Tajnou konferenci – kruh svých nejbližších spolupracovníků a rádců, vedený Evženem Savojským. Vypracovala dokument, jenž se do evropských dějin zapsal jako Pragmatická sankce. Karel VI. ji zveřejnil 19. dubna 1713 na valném shromáždění říšských hodnostářů.
Nástupnictví v habsburských državách
Význam Pragmatické sankce spočíval v tom, že vůbec poprvé jasně deklarovala nedělitelnost habsburských zemí, které měly dědičně přecházet do rukou jeho potomků. První starostí Karla VI. tedy bylo zajistit uznání Pragmatické sankce všemi, kdo by ji mohli v budoucnu zpochybnit. Nejdříve to byly zemské sněmy v monarchii – Zemský sněm Království českého uznal její platnost mezi prvními, již 16. října 1720, pak sněm tyrolský a následně i ostatní. Když se tak stalo, platila její ustanovení až do konce existence habsburské monarchie, respektive Rakousko-Uherska.
Stejně důležité – a možná ještě důležitější – bylo, aby se Pragmatické sankci dostalo uznání mezinárodního. Císař Karel VI. pro to učinil vše, co bylo v jeho silách, a podařilo se mu, že za cenu různých ústupků ji v roce 1725 uznalo Španělsko, o rok později Rusko, roku 1731 Anglie, pak Francie a také státy německé, včetně Pruska. Císařův vojevůdce a důvěrník Evžen Savojský mu sice tvrdil, že daleko lepším zajištěním Pragmatické sankce než smlouvy s evropskými státy by bylo 200 000 mužů ve zbrani, ale ty Karel VI. k dispozici neměl a tak mu nezbylo, než se spolehnout, že vládcové států, s nimiž jednal, svůj slib dodrží.
Pravdivost slov Evžena Savojského se brzy potvrdila. Císař Karel VI. zemřel nečekaně 20. října 1740 ve věku pouhých 55 let a v souladu s ustanoveními Pragmatické sankce se vlády po něm ujala jeho starší dcera Marie Terezie, která tehdy měla necelých 23 let. Shodou okolností nastoupil ve stejném roce na trůn v sousedním Prusku nový král Fridrich II., sám teprve osmadvacetiletý. Přestože jeho otec Fridrich Vilém I., který vládl před ním, platnost Pragmatické sankce potvrdil a zavázal se ji respektovat, jeho syn to v úmyslu neměl.
