Skotský ostrov Skye: Mlžná země ovcí, tartanů a galštiny

Z nebe nad přístavní vesničkou Kyleakin, ležící na ostrově Skye, prší 250 dní v roce. To je sice úctyhodný výkon, ale asi byste sem kvůli tomu cestovat nechtěli. Daleko spíše vás zaujme barva samotné oblohy, která uchvátila dokonce i Karla Čapka, když navštívil ostrov v roce 1924. Popsal ji, jak už bylo jeho zvykem, košatě a rozmanitě, ale přesto měl pocit, že skutečnou barvu vyjádřit nedokázal. Před dešťovými mraky přitom stačí ujet pár kilometrů po překvapivě udržované silnici a najednou pochopíte, z čeho pramenila jeho nejistota.

Tajemné nebe

Před vámi se objeví vodní plocha Loch Sligachan, která se koupe v barvách od hnědé a rezavé, přes zelenou a tyrkysovou, až po tmavě modrou. A to celé rámuje obloha, která už není deštivě šedá, ale modravá a perleťově stříbrná, nazdobená tu bílými nadýchanými obláčky, tu šedobílými čmouhami jako od malíře pokojů. Najednou si uvědomíte, že jste na ostrově, jehož galské jméno Eilean a‘ Cheò znamená zamlžený, zahalený, tajemný. Jste na místě, kde se během jediného odpoledne vystřídá celá škála počasí. Přes slunečnou oblohu se převalí větrná smršť, kterou nahradí prudký příval deště, a po něm na krajinu padne měkká a dusivá mlha.

Ostrov Skye je 80 kilometrů dlouhý a 45 kilometrů široký, ale jeho pobřeží dosahuje délky 600 kilometrů, což svědčí o jeho malebné rozeklanosti. Lemuje jej množství zátok, zálivů, výběžků a uzavřených pláží. Se svou rozlohou 1 700 km² se jedná o druhý největší ostrov Skotska – hned po ostrovu Lewis a Harris. Lidé jsou zde velmi vstřícní, a nejen proto, že turistika jim přináší obživu. Jsou prostě takoví – přímí, spolehliví, ochotní. Nestěžují si na nic, dokonce ani na počasí ne.

Ovce místo lidí

První obyvatelé se tu sice objevili již před šesti tisíci let, krajina ale daleko více působí dojmem, že zde žijí hlavně ovce. Za její pustý vzhled může takzvané „vyklízení“ Skotské vysočiny. Čistka, kterou provedli šéfové klanů a zároveň majitelé pozemků v době průmyslové revoluce v 19. století. Drobným nájemcům půdy tehdy neprodloužili smlouvy a často bývali dokonce vyháněni z domovů. Chalupáři a kopaničáři se museli vystěhovat, jejich domy byly zbourány, pole zorána a tradiční zemědělské aktivity nahradil chov ovcí.

Vyhnaní lidé odcházeli do Anglie, Austrálie nebo do Ameriky. Masovou emigrací se populace druhého největšího skotského ostrova snížila mezi léty 1841–1971 z 23 na pouhých 7 000 obyvatel (podle posledního sčítání v roce 2013 vyskočila populace na 10 000).

Rockoví buditelé

Až do začátku 20. století mluvila většina místních skotskou galštinou, nicméně její obliba upadala. Situace v 70. letech byla takřka kritická – podle některých pramenů mluvilo galsky už jen 15 % obyvatel. Zdálo se, že zdejší jazyk potká stejný osud jako manštinu, dnes již mrtvý jazyk Keltů z ostrova Man. Snaha zachovat galštinu trochu připomínala české národní obrození. V maličkém a půvabném hlavním městě ostrova Portree vznikla v roce 1973 rocková skupina Runrig, která zpívala galské texty a vycházela z místních galských tradic.

Svou produkcí si kapela získala nejen mnoho fanoušků, ale přivedla pozornost také ke skomírajícímu jazyku. V roce 2013 byla zásluhou vlády a grantu z EU dokonce otevřena na na skotské Vysočině fakulta Skotské univerzity, kde můžete studovat galštinu. Zájemců z domova i ze zahraničí je hodně, proto pořádají také letní kurzy pro začátečníky. Místní s hrdostí říkají, že znalost historie, jazyka a kořenů vůbec je důležitá k pochopení národa a jeho kultury.

Panská služebná

Nedílnou součástí místního folkloru je příběh Flory MacDonaldové a Karla Eduarda Stuarta, vnuka sesazeného krále Jakuba II. Karel se v roce 1746 pokusil svrhnout vládnoucí hannoverskou dynastii, ale neuspěl. Před zajetím a pravděpodobnou popravou ho zachránila právě Flora – opatřila mu dámské šaty a vydávala jej za svou služebnou. Spolu posléze nastoupili na loď, která je odvezla do Francie, kde jim nehrozilo žádné nebezpečí.

Za svůj dobrý skutek byla Flora na pár měsíců uvězněna, ale už v roce 1747 získala zpět svobodu. O tři roky později se vdala a s celou rodinou odjela do americké Severní Karolíny. Do rodné vlasti se vrátila po třiceti letech a na ostrově je k vidění její dodnes pečlivě opečovávaný náhrobek.

Návrat sukní

Romantické pověsti o lásce mezi dcerou hejtmana a vzdorujícího krále se nevyhnul ani hrad Dunvegan, který je v držení klanu MacLeod. Na skalním břehu stojí od 13. století díky králi Loch Dunvegan Leod. Jedná se o nejstarší nepřetržitě obydlený hrad ve Skotsku, který je navíc v držení jedné rodiny po 30 generací.

Podle tradice má každý skotský klan jinak kostkovaný a vybarvený tartan, prý aby se jeho příslušníci poznali zejména v bitvách, kterých se zde odehrálo nespočetně. Vyráběly se z něj mimo jiné kilty – suknice mužů a chlapců ze skotské Vysočiny a ostrovů. Po neúspěšném jakobitském hnutí z roku 1745 však byly tradiční oděvy zakázány.

K jejich obnovení přispěl král Jiří IV., který se na popud spisovatele Waltera Scotta v roce 1824 oblékl do skotského kiltu jako symbolu národní identity. Na tradici posléze navázala i skotská armáda, která do ní oblékla vojáky královské gardy. V současnosti nosí muži kilt a sporran (jakási kožená peněženka či kapsa) převážně při slavnostních příležitostech.

Skotský dinosaurus

Přízemní kamenný domek na okraji malého městečka Staffin vás do svých útrob láká zrezavělými polními stroji postavenými před okny. Okázalá cedule na jeho zdi, hlásající, že se zde nachází muzeum, ve vás vzbudí zvědavost. Poklady, které najdete uvnitř, pak nadšení. Muzeum zřídil zedník a v současnosti mluvčí místní galské komunity, který odjakživa obdivuje fosilie. Jmenuje se Dugald Ross a v roce 1994 šokoval svou zemi objevem prvního skotského dinosaura. Zkamenělé kosti sauropoda (býložravý dinosaurus z období druhohor) našel Dougald na ostrově Skye v oblasti Trotternishského výběžku.

Další objevy na sebe nenechaly dlouho čekat – obratel ocasu teropoda (menší masožravý dinosaurus), zub, žebro, zkamenělá stopa dinosaura. To vše si můžete prohlédnout v jeho muzeu. Časopis Dino Times dokonce zveřejnil kresbu pravděpodobného dinosaura ze Skye a pojmenoval ho Dougie the Dinosaurus (dinosaurus Dougie).

Kolébka hokeje

Na ostrov se jezdí za cyklistikou a vysokohorskou turistikou, jejíž obtížnost je srovnatelná s alpskými trasami. Vyrazit můžete za rybařením (pozor, chytat lososy v neděli je zakázáno, tento den můžete jen na pstruhy). Na ornitologické výpravy se lze vydat za pozorováním orla mořského, papuchalka bělobradého či alky a v neposlední řadě stojí za poznání zajímavý sport shinty. Hned po fotbale nejoblíbenější kolektivní skotská hra trochu připomíná pozemní hokej, lakros či irský hurling a pravděpodobně inspirovala průkopníky ledního hokeje.

Hraje se s míčkem a holí caman, jejíž zahnutý konec má tvar trojúhelníku. Proti sobě stojí dva dvanáctičlenné týmy, utkání trvá 90 minut a jde prý o nejstarší hru, kterou původně začali hrát Irové již před dvěma tisíci let.