Ošidné časy pubertální: Slasti a strasti dospívání v 19. století
Co znamenalo prožívat pubertu v 19. století, kdy byla mnohá témata týkající se fyzického zrání tabuizována?
Ve středověku a raném novověku bylo období dospívání chápáno pouze jako proces fyzického dozrávání. Co se týkalo pohlavní výchovy, byli mladí lidé odkázáni sami na sebe a vlastní přičinlivost, neboť ideálem se stalo zachovat co nejdéle jejich nevědomost a nevinnost. Panovala totiž obava, že otevřené pokyny týkající se dospívání by mohly vést k předčasnému probuzení pohlavního pudu.
Svody jinošství
Čas dospět dopřál chlapcům už raný novověk – vzdělávali se a urození z nich se vydávali za zkušenostmi na kavalírské cesty. Také v 19. století bylo běžnou součástí mužského zrání pokračovat ve vzdělání se zaměřením na profesi nebo společenské zařazení. Chlapecká puberta si tak do jisté míry získala respekt. Chudí už v době dospívání pracovali za výdělek a nabývali jistá práva, jako dát si pivo nebo vykouřit cigaretu.
Pedagogická literatura většinou pohlavní výchovu odmítala a setkáváme se s ní okrajově jen v nemnoha titulech. Ty doporučovaly dospívajícím hochům ovládnutí erotické touhy, ovšem některým z nich se již v tomto období dostalo první sexuální zkušenosti.Se sociálně rovnými vrstevnicemi byl předmanželský pohlavní styk prakticky vyloučený, neboť panenství bylo nezbytným atributem slušného děvčete. Jak tedy ke svým zkušenostem chlapci přišli?
Příhodnější prostředí představoval venkov, kde se příležitost našla snadněji. Chlapci ze zámožných rodin nepohrdli poučením od děvečky, ve městě od služky, a to i přesto, že jí svedení nezletilého syna nebo příbuzného zaměstnavatele mohlo vynést jeden až tři měsíce vězení. Průměrný městský mladík vyhledávající sexuální zasvěcení však získával nejčastěji zkušenosti v náruči prostitutky.
Strasti panenství
Fyzické dospívání dívek nebudilo mnoho pozornosti, tolerance jejich pubertálních výtržností byla mizivá, jen dobře situované si mohly nějaký ten výstřelek dovolit. Od 12 let do zasnoubení jim měla výchova vštěpit „základ k radostnému plnění nejpřirozenějšího povolání, státi se matkou v nejdokonalejším smyslu“. Informace o podstatě početí však k dispozici neměly.
Průvodkyní na cestě dospíváním byla dívce matka, která jí měla předat znalosti ohledně řízení domácnosti, náboženské a mravní principy nebo pro ženu nezbytné vlastnosti. Právě na ženskou rodičovskou autoritu od počátku 19. století apelovali lékaři, aby dceru také včas poučila o menstruaci.
Jak bylo naznačeno, z hlediska zisku první sexuální zkušenosti neměly dívky zdaleka takové možnosti jako chlapci. Vždyť ještě koncem 19. století bylo nepřípustné, aby chodily třeba i ve skupině večer bez doprovodu po ulicích. Možnost k seznámení jim poskytovalo dopolední korzo mezi 11. a 12. hodinou. Z uvedených důvodů byly jejich milostné avantýry většinou velmi nevinné a důkladně je tajily. Jestliže se svěřovaly svému deníku, pak jen opatrně, nebo dokonce v cizím jazyce.
