Od knížectví ke království: Jak rostla prestiž českého státu

Zásadní roli v posílení prestiže Čech učinili až poslední čtyři Přemyslovci. Na ně mohl později navázat ve svém státnickém díle Karel IV.

Čechy královské

Nejprve se Přemysl Otakar I. stal roku 1198 třetím českým králem a o čtrnáct let později definitivně upevnil českou královskou hodnost Zlatou bulou sicilskou. To nemělo nějaký přímý a okamžitý dopad – ve skutečnosti se změnily jen rituály, ale správa státu zůstala zhruba stejná. Trvalý zisk královské koruny ovšem v budoucnu ulehčil vybudování systému Koruny české. Markrabata a vévodové se přece jen lépe podřizují králi než „pouhému“ knížeti. Na přelomu 12. a 13. století se také změnilo postavení Moravy, když zanikly jednotlivé úděly a vzniklo markrabství moravské. Prvním skutečným markrabětem se stal Přemyslův bratr Vladislav Jindřich. Tak se vlastně konstituovala první vedlejší země Koruny české s vlastní autonomní správou a český král měl prvního skutečného leníka, jenž držel status říšského knížete.

Přemyslův syn Václav I. díky sňatkové politice položil po vymření rodu Babenberků základ pro budoucí rozšíření českého státu o rakouské země. To později realizoval jeho syn Přemysl Otakar II. po polovině 13. století. Přemyslovci tak dosáhli prvního výraznějšího rozšíření svých držav od připojení Moravy, tedy po více než dvou staletích. Území Přemysla Otakara II. sahalo téměř k Jaderskému moře. Přemysl, zvaný Král železný a zlatý, měl bohužel více talentu země získávat a dobývat, než zajistit jejich trvalou udržitelnost. Po nástupu Habsburků na římský trůn a nešťastné bitvě na Moravském poli (1278) tak celá Přemyslova „dobyvačná“ kampaň přišla vniveč, rakouské země byly ztraceny a pro budoucnost zůstalo u českého království jen Chebsko, které k Čechám dříve nepatřilo.

Mnohem výrazněji se o budoucí rozšíření Koruny české zasadil Přemyslův syn Václav II. Hornoslezská knížata mu složila lenní přísahu a Václav II. později dokonce nakrátko získal polskou královskou korunu, čímž se zasloužil o budoucí dlouhodobý zisk Slezska. Moc českého krále pro změnu sahala krátkodobě až téměř k Baltskému moři. Po králově smrti roku 1305, následované o rok později vraždou jeho syna Václava III., byly sice mocenské ambice Prahy zmařeny, ale Václav II. dal svým nástupcům z rodu Lucemburků do rukou dobrou vyjednávací pozici.