Obloha v únoru: Prozkoumejte souhvězdí Eridanu - domov Spocka ze Star Treku

V únoru ozdobí ranní nebe naoranžovělý Mars a žlutobílý Jupiter nad jihovýchodem. Po 9. únoru pak začne být velmi nízko nad jihovýchodním horizontem pozorovatelný i nažloutlý Saturn, jehož viditelnost se bude pozvolna zlepšovat.

Na večerní obloze bude stát za pozornost především zákryt jasného Aldebaranu ze souhvězdí Býka Měsícem, k němuž dojde 23. února vysoko nad jihem. Zhruba minutu po šesté hodině večerní zmizí stálice za levým dolním (temným) okrajem měsíčního disku a o 58 minut později se opět objeví u protilehlého a tentokrát již osvětleného pravého dolního okraje. Pozor, pro pozorovatele napříč Českou republikou se mohou časové údaje o pár minut lišit v závislosti na jejich zeměpisné poloze.

Z bájí a pověstí

Na hvězdném nebi se můžete hned zvečera nechat unášet proudem řeky Eridan. Podle staré řecké báje se do ní zřítil Faëthon, nezdárný syn boha Hélia, když nezvládl bujaré koně zapřažené do slunečního vozu svého otce. Nemějte však obavy, vy v ní určitě neutonete. Naopak možná bude obtížné ji na obloze vůbec najít – souhvězdí Eridanu totiž rozhodně nepatří k nejnápadnějším: Přestože je s plošnou výměrou 1 138 čtverečních stupňů na nebi šestým největším, zahrnuje pouze jednu hvězdu s jasností 0,5 mag a tři stálice třetí velikosti. Další tucet hvězd má jasnost v rozmezí 3–4 mag. 

Právě do této kategorie náleží sice nenápadná, ale okem stále snadno viditelná Epsilon Eridani. Nesmírně zajímavá stálice přitom „klame tělem“. V prvé řadě jde o jedenáctý Slunci nejbližší hvězdný systém, a dokonce o třetí nejbližší, který zahlédneme očima – dělí ho od nás pouze 10,5 světelného roku! Oranžový trpaslík je o pětinu lehčí než Slunce, má zhruba tříčtvrteční průměr a pouze třetinovou svítivost. Jeho stáří navíc nedosahuje ani miliardy let: Je tudíž o víc než 3,5 miliardy roku mladší než naše denní hvězda.

Možná i planeta?

Astronomové se o Epsilon Eridani intenzivně zajímají už od 80. let 19. století, kdy rozpoznali malou vzdálenost hvězdy od Země. O sto let později se u ní na základě pozorování družice IRAS v infračerveném oboru spektra podařilo odhalit dva rozsáhlé pásy planetek. Podle posledních měření se rozkládají 3 a 20 AU (astronomických jednotek) od mateřské hvězdy a podobně jako v případě naší soustavy se jedná o materiál, který se nezužitkoval během formování systému. Mimo to stálici ve vzdálenosti 40–100 AU obklopuje i rozměrný prachový disk.

Jen pár let po objevu pásů planetek pak astronomové přišli s další pozoruhodnou hypotézou – měření tzv. radiální rychlosti hvězdy naznačovala, že kolem ní obíhá planeta. Sice už dostala označení Epsilon Eridani b, ohledně její existence ovšem stále panují pochybnosti. Ze získaných dat se také podařilo stanovit některé její parametry: Je nejspíš o něco méně hmotná než Jupiter a okolo mateřské stálice krouží s periodou sedmi let.

Tři hvězdní trpaslíci

Souhvězdí řeky Eridan však ukrývá ještě jednu zajímavou blízkou hvězdu. Její jméno Keid pochází z arabštiny, ale astronomové ji znají také jako 40 Eridani nebo Omicron² Eridani. Dělí ji od nás zhruba 16 světelných roků a s jasností 4,4 mag je pod tmavou oblohou vidět i očima. Pokud však máte možnost použít dalekohled, neváhejte: Kde jinde zahlédnete pohromadě tři hvězdné trpaslíky? Keid totiž představuje mimořádný trojčlenný systém. 

Jeho nejjasnější složkou je oranžový trpaslík 40 Eridani A, hvězda hlavní posloupnosti, která dosahuje zhruba 80 % hmotnosti i průměru Slunce. Mnohem zajímavější jsou ovšem 40 Eridani B a C, jichž si v roce 1783 poprvé všiml anglický astronom William Herschel. První zmíněná stálice se od 40 Eridani A nachází v úhlové vzdálenosti 83“. Jedná se přitom o bílého trpaslíka s jasností 9,5 mag, který svého oranžového souputníka ve vzdálenosti asi 400 AU obkrouží jednou za 7 200 let.

Jenže i složka B má průvodce – červeného trpaslíka 40 Eridani C s periodou oběhu 252 roků a s jasností pouze 11,2 mag. Dvojici rozlišíte v dalekohledu s objektivem o průměru alespoň 60 mm: Na obloze totiž hvězdy dělí proluka 9“ a reálně pak vzdálenost kolísající v rozmezí 21–49 AU. A zatímco o něco jasnější bílý trpaslík B má ve srovnání se Sluncem zhruba poloviční hmotnost, u červené složky se jedná dokonce jen o šestinu. 

Slunce Vulkánů

Ještě dramatičtější situace potom panuje na poli velikostí. Hvězda 40 Eridani B je totiž nesmírně kompaktní (a tudíž také hustá) a dosahuje pouze 1,5násobku průměru Země. Červená složka C má přitom v porovnání se Sluncem zhruba třetinový průměr. Přestože se však rozměry stálic značně liší, jejich svítivost je takřka totožná. Povrch drobného bílého trpaslíka je totiž rozpálený na 16 500 °C, zatímco povrchová teplota o poznání větší červené složky dosahuje pouze 3 500 °C.

Systém 40 Eridani bezesporu znají astronomové, ještě větší popularitu si ovšem vysloužil mezi milovníky sci-fi ságy Star Trek. Právě kolem 40 Eridani A totiž obíhá smyšlená planeta Vulkán, z níž pochází Spock – jeden z důstojníků proslulé hvězdné lodi USS Enterprise. Mimochodem, není těžké určit, jak daleko od mateřské stálice by měl Vulkán kroužit. Stačí vzít v potaz, že na něm musí existovat kapalná voda, tudíž by se měl pohybovat asi 0,6 AU od 40 Eridani A. Hvězda by tak plnila roli vulkánského slunce a zbývající dva trpaslíci by jako stálice −8 a −6 velikosti zkrášlovali Vulkáncům nejen noční, ale dokonce i denní oblohu.

Východy a západy Slunce

V únoru se Slunce nachází ve znamení Vodnáře, 18. února v 18:18 SEČ vstoupí do znamení Ryb.

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur – nepozorovatelný
• Venuše – nepozorovatelná
• Mars – viditelný na ranní obloze nad jihovýchodem
• Jupiter – viditelný na ranní obloze nad jihovýchodem
• Saturn – v první polovině února nepozorovatelný, poté viditelný na ranní obloze nízko nad jihovýchodem
• Uran – pozorovatelný večer vysoko nad jihozápadem
• Neptun – nepozorovatelný

Zajímavé úkazy v únoru 2018

• 2. února – setkání Měsíce a jasného Regula ze souhvězdí Lva na ranní obloze nad západem
• 7. až 10. února – setkání ubývajícího Měsíce, Jupitera, Marsu a jasné hvězdy Antares ze souhvězdí Štíra na ranním nebi nad jihem (nízko nad jihovýchodním obzorem bude pozorovatelný i Saturn)
• 11. a 12. února – setkání úzkého měsíčního srpku a Saturnu na ranní obloze, krátce před východem Slunce, nízko nad jihovýchodem
• 23. února – zákryt jasného Aldebaranu ze souhvězdí Býka Měsícem na večerním nebi vysoko nad jihem; začátek zákrytu v 18:01 SEČ při levém dolním okraji Měsíce, konec v 18:59 SEČ při jeho pravém dolním okraji

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském čase (SEČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno