Oblíbení, moudří a výstřední: 5+1 nejlepších fiktivních detektivů
Zdá se, že každý ze slavných detektivů má svoji charakteristickou zvláštnost – Sherlock Holmes je závislý na kokainu, Hercule Poirot trpí chorobnou pořádkumilovností a komisař Maigret holduje alkoholu. Přesto – nebo právě proto – je čtenáři i diváci stále milují
Charakteristika: Ikona šňupající kokain Kdy se zrodil: 1886
Doutník, lupa, zamračená tvář a po boku neodmyslitelný společník doktor Watson. Téměř neomylný Sherlock Holmes s brilantním úsudkem se stal patrně nejoblíbenějším, nejznámějším a zároveň nejstarším fiktivním detektivem všech dob. Přitom stačilo málo a jeho typická kostkovaná čapka by světlo světa nikdy nespatřila. Jeho literární otec sir Arthur Conan Doyle jej totiž stvořil více méně z nutnosti: ordinace tohoto svérázného lékaře věčně zela prázdnotou, a tak začal v roce 1886 – z nudy a dlouhé chvíle – psát příběh o pozoruhodném detektivovi.
Sám autor popsal svého hrdinu jako „kombinaci askety a sportovce, vědce a ctižádostivého umělce, nepřítele žen a uhlazeného džentlmena, morálního arbitra a uživatele drog, zástupce zákona a muže beroucího zákon do vlastních rukou“. Dodejme, že má tento sarkasmem oplývající milovník opia a kokainu IQ kolem 200, na housle hraje jako virtuos a trpí občasnými záchvaty depresí i značným narcismem. To mu však nebrání v geniálním řešení mnohdy nesmírně komplikovaných případů, přičemž obvykle sahá k těm nejmodernějším vědeckým metodám.
Hercule Poirot
Charakteristika: Pedant a puntičkář Kdy se zrodil: 1921
Dokonale upravený mužíček v klobouku, s hůlkou a nezaměnitelným, pečlivě navoskovaným knírkem. Tak nějak by se dala popsat další detektivní celebrita – Hercule Poirot. Jeho postava vzešla z pera jedné z nejslavnějších autorek tohoto žánru, britské spisovatelky Agathy Christie (1890–1976). Belgický policejní důstojník ve výslužbě se poprvé zapsal do povědomí čtenářů v detektivním románu Záhada na zámku Styles, vydaném v roce 1921 (šlo zároveň o první publikované dílo slavné autorky).
Mezi hlavní zbraně Hercula Poirota patří jeho preciznost a systematický postup. Toto až autistické puntičkářství se však promítá i do jiných oblastí jeho života – je například chorobně pořádkumilovný a totéž vyžaduje od okolí. Potrpí si na drahé obleky, dokonale vyčištěné lakýrky a pečlivě zastřižený knír. Nejvíce jej urazí zkomolení jeho jména, případně nevinná otázka, zda je Francouz. Poirot je totiž na svůj belgický původ náležitě hrdý a Francouze naopak příliš v lásce nemá. Milovníkovi jídla se smyslem pro břitkou ironii pak sekunduje hned několik společníků: komický kapitán Arthur Hastings, upjatá sekretářka slečna Lemonová a šéfinspektor Japp ze Scotland Yardu. Poirot se objevil celkem v 39 románech a povídkách, jež vyšly v letech 1920–1997. Většina z nich se dočkala zfilmování, přičemž v poslední sérii se hlavní role s nebývalým citem pro originální předlohu zhostil britský herec David Suchet.
Slečna Marplová
Charakteristika: Psychologizující babička Kdy se zrodila: 1932
Snad nejslavnější postavu detektiva v sukních představuje vždy milá a usměvavá stará panna, slečna Jane Marplová (v anglickém originále Miss Marple). Tato na první pohled křehká babička žije v britské vesničce St. Mary Mead, kde by mohla poklidně trávit důchodová léta – nebýt přirozené všetečnosti, která jí nedovolí jen tak sedět s rukama v klíně. Zahrádku či oblíbené pletení tak často vymění za rozplétání kriminálních případů na vlastní pěst.
Jejími hlavními zbraněmi se přitom staly nebývalý postřeh, intuice a zjev křehké stařenky, který obměkčí i představitele zákona, s nimž se často dostává do křížku. Literární stvořitelkou babičky-detektiva je – stejně jako v případě Hercula Poirota – Agatha Christie, která se prý inspirovala u své vlastní babičky. Jméno „Marple“ pak údajně vzešlo z názvu železniční stanice ve Stockportu, kudy slavná spisovatelka na svých cestách často projížděla. Čtenáři se s nebojácnou stařenkou mohli setkat celkem ve 12 románech, poprvé pak v knize Třináct záhad, vydané v roce 1932.
Jules Maigret
Charakteristika: Drsňák se sklenkou whisky Kdy se zrodil: 1930
Nemluví anglicky, a dokonce ani nevlastní řidičský průkaz. Přesto se komisař Maigret neodmyslitelně zapsal do povědomí čtenářů i diváků po celém světě. Podobně jako jeho nejproslulejší literární postava neměl ani belgický spisovatel Georges Simenon (1903–1989) v životě o dramatické okamžiky nouzi. Kvůli otcově vážné nemoci musel od útlého věku pracovat, již od 16 let se protloukal jako novinář a nakrátko se ocitl i na ulici. Tresť z životních zkušeností pak otiskl do postavy komisaře Julese Maigreta, který se objevil celkem v 75 novelách a 29 povídkách.
Drsňák s kloboukem zahalený do charakteristického kabátu využívá při řešení případů své vynikající logické uvažování, pozorovací talent, skvělou intuici a schopnost naslouchat. Není neomylný a příliš si nepotrpí ani na zdravý životní styl – se sklenkou whisky a s neodmyslitelným doutníkem jej ostatně potkáme velmi často. Na druhou stranu je však díky těmto nedokonalostem neobyčejně lidský. V rámci filmových adaptací ztvárnily postavu již téměř tři desítky herců, mimo jiné i nezapomenutelný Jean Gabin či legendární Rudolf Hrušínský. Nicméně nejznámějším představitelem Maigreta se stal nepochybně francouzský herec Bruno Cremer.
Philip Marlowe
Charakteristika: Rozervaný milovník Kdy se zrodil: 1939
Zatímco všichni dosud zmínění proslulí detektivové působili převážně na evropském kontinentu, detektiv Marlowe je coby další úspěšná literární postava čistokrevným Američanem. Poprvé se s ním čtenáři mohli setkat v románu Raymonda Chandlera (1888–1959) Hluboký spánek, jenž vyšel v roce 1939. V hollywoodském podsvětí se Marlowe pohybuje jako ryba ve vodě a pro spravedlivou ránu nejde nikdy daleko. Na rozdíl od svých evropských kolegů má ovšem při potírání kriminálních živlů jednu zásadní slabinu – city. Konkrétně tedy city k ženám. Tam, kde se při náznacích intimnějších sblížení Holmes, Poirot či Maigret jen ironicky ušklíbají, zmítá Marlowem kolotoč nekonečných vášní. Navíc se nakonec vždy znova ukáže, že ho osudová svůdnice chtěla pouze využít ke svým cílům. Následně tak detektiv hledá útěchu ve sklence něčeho tvrdšího, což jej koneckonců pojí s autorem, jenž následkům alkoholismu podlehl.
Raymond Chandler patřil k zakladatelům americké „drsné školy“ a na stránkách svých detektivek mimo jiné bravurně vykreslil ponurou atmosféru špinavých předměstí a temných zákoutí Los Angeles: „Těmi ošumělými ulicemi musí kráčet muž, sám morálně nepošpiněný a bez bázně. Tím může být jedině detektiv. Je hrdinou, je vším. Musí to být muž normální, a přitom neobyčejný. Je osamělý a hrdý – a buď jej takto přijmete, nebo budete velmi litovat, že jste ho kdy potkali…“ Oblibu jeho fiktivního detektiva potvrzuje také velké množství filmových adaptací, mezi nimiž vyčnívá snímek Hluboký spánek s Humphreym Bogartem v hlavní roli.
Inspektor Klubíčko
Charakteristika: Noblesní starý mládenec Kdy se zrodil: 1928
Mezi nejslavnější české literární i filmové detektivní postavy se zařadil inspektor Klubíčko, jehož „otcem“ se stal Emil Vachek (1889–1964). Poprvé se s ním čtenáři mohli setkat v knize Tajemství obrazárny, vydané v roce 1928.
Klubíčko se přitom od svých evropských kolegů příliš neliší: samotářsky žijící starý mládenec si rád dopřeje kvalitní doutník, koňak nebo kávu, v pražských ulicích jej lze potkat jedině v perfektně padnoucím stylovém obleku a k jeho silným zbraním patří analytické myšlení, intuice a smysl pro humor. Šarmantního rozumbradu ztvárnili v minulosti na plátně například Jindřich Plachta, Jaroslav Marvan a naposledy Miroslav Donutil.