O panáka whisky i milion liber: 5+1 mimořádně ztřeštěných sázek
Člověk je bezpochyby tvor soutěživý. Některé historické sázky jsou ale hodně podivné. Někdy při nich šlo o život, jindy o pouhou skleničku whisky. Jaká byla ta nejpodivnější?
Běh na 250 metrů
- Výhra: neznámá suma peněz
Že se lidé sázeli i v 18. století, asi nepřekvapí. Sázet se je jedna věc, ale umět sázky vyhrávat? To už chce trochu fištrónu. A ten rozhodně nechyběl obtloustlému řezníkovi z Brightonu, panu Bullockovi. Tento neustále zadýchaný a navýsost kulatý pán se nevsadil s nikým méně důležitým než s Davidem Barrym, šestým hrabětem z Barrymore. A čeho se sázka týkala? Závodu v běhu na 250 metrů.
Hrabě byl z hlediska fyzické kondice přesným opakem vykrmeného tlouštíka, a proto přistoupil i na dvě řezníkovy podmínky. První byla laskavá žádost o 35 metrů náskoku, na kterou vysportovaný šlechtic rád přistoupil. Druhou pak, že řezník vybere místo závodu. „Pročpak ne?“ těšil se z jisté výhry sebejistý hrabě. Jenže Bullock nebyl včerejší. Závod se proto odehrál v uličce Black Lion Lane, která nemá na šířku ani 70 centimetrů. I kdyby se hrabě snažil sebevíc, rozložitého řezníka s patřičným náskokem tu prostě předběhnout nemohl. Sázku prohrál a se ctí vyplatil slíbenou sumu.
Autem přes USA za 90 dní
- Výhra: 50 dolarů
Phileas Fogg se vsadil o 20 000 liber, že objede svět za osmdesát dní. Horatio Nelson Jackson se vsadil o 50 dolarů, že autem dojede z východu Spojených států na západ za devadesát dní. Tím ale podobnost končí: Fogg byl románovým hrdinou, kterému v roce 1872 přálo štěstí. Jackson byl lékař, který dosud nevystrčil paty z Burlingtonu a do roku 1903 vlastně ani auto řídit neuměl. Jenže sázka je sázka. Proto si pořídí auto značky Winton, chvilku trénuje, přibere jako spolujezdce jednoho mladého mechanika a svého psa, pitbula jménem Bud, a vyrazí na cestu.
S károu, která jede nejrychleji 25 km/h, je to dobrodružství. Bez podrobné mapy a znalostí je to šílenost. A vzhledem k tomu, že silnice v té době, kdy se automobilismus teprve rozjíždí, prakticky mimo zastavěné území měst neexistují, se zdá celý podnik zhola nemožný. Jackson se ale nevzdává, i když občas zabloudí a zajede si 108 mil špatným směrem. Po šedesáti třech dnech dorazí do New Yorku! Kdo chce vydělat, musí investovat. Cesta dlouhá 4 500 mil si vyžádala 2 400 litrů benzínu a stála jej 8 000 dolarů. Padesát vyhraných dolarů si zaslouží.
Pěšky kolem světa
- Výhra: 21 000 liber
Poutí Philease Fogga se inspirovali i pánové John Pierpont Morgan a Hugh Cecil Lowther, pátý hrabě z Londsdale. Šlo o to, zda bude známý vtipálek Harry Bensley schopen obejít pěšky svět za jimi daných podmínek. A motivace? V banku se sešlo 21 000 liber, což byla v roce 1907 kulatá sumička. Dnes by to bylo lehce přes milion. Jenže gentlemanská sázka měla hned 15 velmi kuriózních podmínek. Jen pro představu: Bensley nesmí být po celou dobu své pouti nikým rozpoznán. I proto musí mít během cesty na hlavě rytířskou helmu se staženým hledím. K dispozici má jen jeden pár kalhot, jiné oblečení si vzít do zavazadla nesmí. Na cestu vyráží bez peněz a vydělávat si může jen prodejem pohlednic, na kterých je on sám. Prvních 169 britských měst musí projít ve stanoveném pořadí, a v každém musí získat autogram osoby významného postavení. Po celou dobu také musí tlačit dětský kočárek. A také se musí cestou oženit, aniž by si sundal masku. Náročné?
Bensley dělá, co může, a šest a půl let cestuje v absolutním utajení. Obdrží více než 200 nabídek k sňatku. Dostane pokutu za nelicencovaný prodej pohlednic. Novináři pátrají po identitě kočárkového rytíře. Jenže pak v Evropě vypukne válka, a cestu jednoduše dokončit nemůže. Nevyhraje sice, ale pánové mu předají 4 000 liber za vzniklá příkoří.
Proletět hurikánem
- Výhra: panák whisky
Joseph B. Duckworth je dvacet let pilotem z povolání. Jenže jeho schopnosti létat nad městem s reklamním plakátem si kolegové z Velké Británie pramálo váží. Spolu s nimi totiž nyní pracuje coby letecký instruktor na základně v Texasu. Oni jsou letecká esa, která mají patent na zničující chladnokrevnost, a on zase upozorňuje na to, že právě sebevražedná chladnokrevnost stála život víc britských pilotů, než kolik sestřelili Němci. Společnou řeč najdou až 27. července 1943, kdy na Texas udeří hurikán.
Padne sázka o jediného panáka whisky se sodou a Duckworth rázem usedá do kokpitu cvičné stíhačky AT-6 Texan. Zamíří přímo k hurikánu, od kterého se každý za normálních okolností pokouší být co nejdál. Párkrát se to zhoupne, zatočí a Duckworth proletí okem hurikánu. Jako první člověk na světě! Jen pro představu, první turbulence ve spirále s ním poskočila z 6 000 metrů na 1 200. Přistane, jde do baru a má ještě dost času dopít drink, než dorazí jeho naštvaný nadřízený důstojník. Britští kolegové ho po tomhle sebevražedném kousku ovšem už berou smrtelně vážně.
Z New Jersey do New Yorku za 15 minut
- Výhra: 100 dolarů
Kouzlo hospodského štengrování se neomrzí. A dobírat si silně podnapilého Thomase Fitzpatricka evidentně také ne. Alespoň si to 30. září 1956 myslelo důvěřivé a stejně nestřízlivé osazenstvo newyorského baru, když ve tři hodiny odpoledne uzavřelo s „Fitzem“ sázku: „Dostat se z New Jersey do New Yorku pod patnáct minut.“ Opilci totiž netušili, že onen „Fitz“ je pilot. A až na sklony k alkoholismu zatraceně dobrý pilot. Proto neváhal ani chvilku.
Ukradl z hangáru aeronautické školy v Teterboro jednomotorové letadlo a bez radiového spojení nebo osvětlení celou akci hbitě realizoval. I přes nějaké to promile v krvi. Následně přistál uprostřed New Yorku na St. Nicholas Avenue, přímo před barem, kde sázku uzavřel. Z jednoho sta dolarů, které vyhrál, se dlouho neradoval. Přesně na tolik jej přišla pokuta za „rušení dopravního provozu“. Druhý den měl ale New York Times o čem psát. Mimochodem, na počest pilotního umu tohoto muže je pojmenován i míchaný drink „Late Night Flight“.
Takový malý vtípek…
- Výhra: neznámá
„Dokážu z kterékoliv adresy v Londýně udělat nejčastější námět hovoru v Anglii po dobu jednoho týdne.“ To je přinejmenším odvážné tvrzení. Proslavil se jím mladý Theodore Hook, který se vsadil se svým kamarádem Samuelem Beazleym. Je září roku 1810 a vtipálka Hooka čeká spousta práce. Zasedne ke stolu a píše jeden list za druhým. Po měsíci jsou jich tisíce. Den D nastane 27. listopadu, kdy v pět ráno přijde k paní Tottenhamové na Berners Street číslo 54 kominík vymést komín. Služebná ho vyprovodí, nikdo si jeho služeb nežádal.
Za chvíli ale přichází další kominík, a pak ještě tucet dalších. Když vyprovodila posledního z nich, dorazila flotila vozů s uhlím, následovaná řadou cukrářů přivážejících velké svatební dorty, následně lékař, právníci, vikáři a kněží, zavolaní k někomu v domě, o kom jim bylo řečeno, že umírá. Defilé pokračuje rybáři, ševci, více než tuctem klavírů a „šesti urostlými muži nesoucími varhany“. Totální dopravní kolaps řeší policie, zatímco se za okny protějšího domu Hook a Beazley královsky baví. Hook vyhrál. Noviny o ničem jiném týdny nepíšou.
