Novodobé klasiky: Kde se vzaly hranolky, sushi nebo třeba instantní nudle?
Některá jídla doslova dobyla svět a působí dojmem, že jsou s námi odjakživa. Nic však nemůže být vzdálenější pravdě: Hranolky, sushi nebo třeba instantní nudle vznikly teprve nedávno!
Sushi si nejspíš všichni spojujeme se syrovými rybami, obzvlášť pak s lákavě oranžovým lososem. Koncept tepelně nezpracovaných ingrediencí podávaných spolu s ochucenou rýží má v Japonsku hlubokou tradici a jeho moderní verzi stvořil v roce 1824 Hanaja Johei. Lososové sushi se však v zemi vycházejícího slunce prosadilo teprve o 170 let později a důvod je prostý: Lososi, které rybáři lovili podél tamního pobřeží, byli plní parazitů. Jejich maso se proto muselo dobře tepelně upravovat a odjakživa mělo pověst levné spotřební suroviny.
Veřejné mínění paradoxně změnili Norové, kteří v 60. a 70. letech experimentovali s pobřežním chovem. Lososi tak vyrůstali v regulovaných podmínkách, byli výrazně „čistší“ a severská země jich nakonec měla víc, než dokázala spotřebovat. Japonci tou dobou naopak svá loviště přetěžovali a stále častěji se uchylovali k importu ze zahraničí. Pokud by tedy sáhli po severském lososovi, vyřešilo by to problém obou států.
V roce 1986 tak Norové spustili masivní propagační kampaň, jež zajistila, že budou sushi z lososa nabízet vybraní japonští šéfkuchaři, objeví se v menu hotelů a mimo jiné se bude podávat i na norské ambasádě. Nic z toho ovšem výrazně nezabralo. Zlom přišel až díky řetězci Nichirei, který se s Norskem dohodl na koupi pěti tisíc tun lososího masa a následně jej nabízel na domácím trhu. Fakt, že surovinu propagoval japonský prodejce, nakonec zatvrzelou veřejnost přesvědčil: Lidé začali experimentovat a posléze museli uznat, že jsou dovezené ryby výrazně lepší než domácí. V roce 1995 tak již sushi z lososa tvořilo nedílnou součást jídelníčku ostrovní země. (foto: Shutterstock)
Velká kávová hádanka
tiramisu | 1969
Minulost tiramisu je značně nejistá: Zatímco někteří tvrdí, že receptura oblíbeného dezertu pochází ze 17. století, jiní poukazují, že se až do 60. let 20. století neobjevoval v žádné kuchařce. Všeobecně uznávaná teorie říká, že zákusek „uvedli na scénu“ restauratéři Ado Campeol a jeho žena Alba di Pillo. Spojili totiž síly s cukrářem Robertem Linguanottem, který začal v roce 1969 prodávat svůj výtvor v jejich podniku Le Beccherie v italském Trevisu. Ani tento příběh však nelze považovat za stoprocentně jistý… (foto: Shutterstock)
Hotovo za dvě minuty
instantní nudle | 1958
Ačkoliv legendy zmiňují coby kolébku instantních nudlí Čínu, jejich první moderní verzi začala v roce 1958 propagovat japonská společnost Nissin. U zrodu konceptu stál obchodník Momofuku Ando – navrhl kompletní proces výroby, při němž se nudle napaří, ochutí a poté vysuší v rozpáleném oleji. Takto ošetřené vydržely déle než jejich zmrazená alternativa a prodávaly se po blocích za 35 jenů. Příprava pak zabrala pouhé dvě minuty. (foto: Shutterstock)
Kdo přidal plátek sýra?
cheeseburger | 1935
Pastevectví dobytka bylo na přelomu 19. století v USA tak běžné, že si velká část obyvatel mohla dopřát hovězí maso takřka denně. Nejlevněji se přitom dalo – a dodnes stále dá – koupit v podobě hamburgerů. Nicméně o to, jak se ke kusu hovězího „zatoulal“ plátek sýra, se pře řada podniků již od 20. let minulého století. Ochrannou známku na označení „cheeseburger“ si každopádně zaregistroval Louis Ballast roku 1935, pro svou denverskou restauraci Humpty Dumpty. (foto: Shutterstock)
Spor o hranatou pochoutku
hranolky | 20. století
Brambory si zřejmě poprvé osmažili už američtí indiáni, potažmo Španělé, kteří se zmíněnými hlízami přišli do styku coby první Evropané. Nejstarší recept na předchůdkyně hranolek však údajně pochází z francouzské kuchařky La cuisinière républicaine, vydané roku 1794. Podle jiných naopak bramborovou pochoutku přivedli na svět Belgičané a oba národy se o prvenství dodnes přou. Do Spojených států přivezli hranolky vojáci vracející se z první světové války. (foto: Shutterstock)