Nové dovnitř, staré pryč: Jak Ludvík Jagellonský vyhnal neposlušné úředníky
Období vlády jagellonské dynastie je v českých dějinách považováno za dobu slabých a málo schopných panovníků. Ne všichni ale byli takoví. Ludvík Jagellonský se vypořádal s neposlušnými úředníky hned při své první návštěvě Prahy
Král Ludvík Jagellonský se narodil v roce 1506 v Budíně a poprvé se objevil v Čechách o tři roky později – avšak pouze na krátkou dobu, kterou vyžadovala jeho korunovace českým králem. Ano, na hlavě tříletého hošíka měla spočinout bezmála tříkilová svatováclavská koruna, samozřejmě pouze symbolicky. Poté si museli naši předkové počkat dlouhých třináct let, než mladík, lišící se od svých urozených vrstevníků ve střední Evropě dlouhými kadeřemi, znovu zavítal do hlavního města Českého království.
Personální osvěžení
Až na sklonku února roku 1522 opustil Ludvík Budín a vyrazil s manželkou, o rok starší Marií Habsburskou a početným doprovodem do Čech. Když vjel mladý vladař do Prahy, vítal jej u městské brány špalír ozbrojenců. Cechovní praporce vlály ve větru, vedle sboru kněží a univerzitních mistrů pěla oslavné písně také židovská obec, přičemž tuto jistě svéráznou hudební produkci ještě doplňovaly znějící zvony. Skromnost a prostota uvítacího ceremoniálu byla zkrátka výrazem dobové mentality.
Třetího března roku 1523 jmenoval král nové úředníky a zemské soudce. Klíčový muž domácí scény Zdeněk Lev z Rožmitálu zastával purkrabský úřad již dlouhých patnáct let. Jenže nyní byl sesazen a tento úřad nově získal Jan z Vartenberka. Rožmitál tehdy přirozeně nebyl jediný, kdo ztratil „svoji židli“, naopak jen málokterý ze zemských úředníků na svém postě zůstal.
TIP: Svůdná Marie Habsburská: Co naučila svého královského manžela Ludvíka?
Totéž se týkalo nižších hodnostářů – personální zemětřesení totiž pokračovalo i na Zemském soudu, kam panovník odmítl jmenovat pány s blízkými vazbami na znelíbivšího se odvolaného Rožmitála. Takovou proměnu svého složení centrální orgány českého státu již dlouho nezažily.
Panovníkův pobyt v Českém království vstupoval již do svého druhého roku, když začaly z Budína přicházet stále hlasitější signály, upozorňující na reálnou hrozbu z jihu – od stále sílících Turků. A tak se Ludvík v roce 1524 urychleně vrátil do své rezidence na Dunaji, aniž by tušil, že jeho pozemský čas vstupuje do své poslední dvouletky.
