Noční obloha v zimě je mimořádně bohatá na jasné hvězdy. Většinu těch nejnápadnějších naleznete v tzv. zimním šestiúhelníku, jehož vrcholy vytyčují stálice Capella ze souhvězdí Vozky, Aldebaran z Býka, Rigel z Oriona, Sirius z Velkého psa, Procyon z Malého psa a Pollux z Blíženců. Uvnitř tohoto obrazce pak narazíte na dominantu Oriona, naoranžovělou hvězdu Betelgeuze.
Vláda večernice
Ve večerních hodinách však vaši pozornost nejspíš upoutá zcela jiný jasný bod na nebi – zářivá planeta Venuše. V lednu i v únoru ji coby večernici spatříte vysoko nad jihozápadním obzorem, postupně v souhvězdích Kozoroha, Vodnáře a Ryb. Se svými zhruba −4,0 mag snadno trumfne i nejjasnější hvězdu noční oblohy Siria s −1,5 mag, oproti níž bude asi desetkrát jasnější. O nápadnou planetu vás však nebe neošidí ani ráno před rozedněním. Nad jihovýchodem bude totiž zářit Mars na pomezí Vah a Štíra.
Na lovu dvojhvězd
Nyní už se však vraťme mezi kontury zimního šestiúhelníku, do područí bájného lovce Oriona. Kromě nepřehlédnutelných hvězdných majáků, jako jsou Betelgeuze či Rigel, nebo nápadné emisní mlhoviny M42 nabízí dané souhvězdí i řadu pohledných dvojhvězd či vícehvězd. Ve většině případů je na obloze spatříte pouhýma očima, rozlišení na jednotlivé složky si však vyžádá dalekohled.
Začít můžete u již zmíněného Rigelu, nejjasnější stálice Oriona a celkově sedmé nejjasnější hvězdy na noční obloze, s 0,1 mag. Vyhledáte ji tedy snadno, ovšem její souputník má pouze 6,8 mag a od Rigelu ho dělí úhlová vzdálenost 9,5″. Drobná hvězdička se tudíž ztrácí v záři svého protějšku, a chcete-li ji zahlédnout, budete potřebovat přístroj s průměrem objektivu alespoň 10 cm a zhruba se stonásobným zvětšením. Dodejme, že Rigelův nenápadný průvodce představuje ve skutečnosti přinejmenším trojhvězdu, jak naznačují optická i spektroskopická pozorování.
V pásu Oriona
Výrazně méně úsilí si vyžádá Delta Orionis, známá jako Mintaka, která tvoří součást tzv. Orionova pásu. Ten sestává z trojice jasných stálic seřazených do linie přibližně uprostřed souhvězdí, přičemž Delta leží nejzápadněji: Zahrnuje dvě složky s 2,2 a 6,8 mag rozdělené prolukou 52,4″, což z ní činí ideální cíl například pro triedry. Výraznější členku soustavy navíc snadno spatříte pouhýma očima dokonce i na přesvětlené městské obloze.
Od Orionova pásu se vydejte na sever za nápadnou hvězdou Lambda Orionis neboli Meissa, která představuje lovcovu hlavu. V dalekohledu se rozpadne na dvě složky s 3,4 a 5,6 mag, vzdálené asi 4,3″. Naopak nejvýchodněji položená stálice pásu – Zéta Orionis alias Alnitak – se stane prubířským kamenem. Na obloze ji samozřejmě naleznete hravě, vždyť její nejjasnější složka má 1,9 mag. Abyste však spatřili jejího průvodce čtvrté hvězdné velikosti, vzdáleného pouze 2,2″, musíte si vzít na pomoc dalekohled s objektivem o průměru alespoň 10 cm a s dostatečným zvětšením. Nicméně v takovém přístroji už zahlédnete i třetí členku soustavy s 9,5 mag, doprovázející zmíněný těsný pár v úhlové vzdálenosti 58″.
Složitá čtveřice
V úhlové vzdálenosti 50′ směrem na jihozápad od Zéty narazíte na Sigmu Orionis. Stálice čtvrté velikosti viditelná pouhýma očima se v dalekohledu promění na nečekaně složitý systém čtyř hvězd, seřazených přibližně v linii! Z východu doprovázejí nejjasnější Sigmu dva souputníci s 6,8 a 6,7 mag vzdálení 12,9″ a 41,7″, zatímco ze západu se k ní v úhlové vzdálenosti 11″ přimyká stálice jen s 8,4 mag.
Navíc v témže zorném poli nejspíš zaznamenáte i trojhvězdu Struve 761, ležící od Sigma Orionis asi 3′ směrem na severozápad. Tvoří ji stálice osmé až deváté velikosti, mezi nimiž zejí proluky 8,6″ a 68,3″. Rozlišit lze potom i čtvrtou, výrazně slabší hvězdu v jejich blízkosti.
Východy a západy Slunce
| Datum | Východ | Západ |
| 1. ledna | 7 h 47 min | 15 h 54 min |
| 15. ledna | 7 h 41 min | 16 h 11 min |
| 31. ledna | 7 h 24 min | 16 h 37 min |
V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Kozoroha, 20. ledna 2020 v 15:55 SEČ vstoupí do znamení Vodnáře.
Fáze, východy a západy Měsíce
| Fáze | Datum | Východ | Západ |
| První čtvrt | 3. ledna | 11 h 57 min | 00 h 00 min |
| Úplněk | 10. ledna | 15 h 46 min | 7 h 24 min |
| Poslední čtvrt | 17. ledna | 0 h 00 min | 11 h 19 min |
| Nov | 24. ledna | 7 h 27 min | 15 h 54 min |
Planety na noční obloze
- Merkur – nepozorovatelný
- Venuše – viditelná večer vysoko nad jihozápadem
- Mars – viditelný ráno nad jihovýchodem
- Jupiter – nepozorovatelný
- Saturn – nepozorovatelný
- Uran – viditelný v první polovině noci
- Neptun – viditelný večer nad jihozápadem až západem
Zajímavé úkazy v lednu 2020
- 4. ledna – v brzkých ranních hodinách nastává maximum meteorického roje Kvadrantid
- 5. ledna – Země nejblíž ke Slunci v roce 2020 (147,1 milionu kilometrů)
- 7. ledna – setkání Měsíce a jasného Aldebaranu ze souhvězdí Býka na noční obloze
- 10. ledna – Měsíc v úplňku, polostínové zatmění pozorovatelné na večerním nebi nad jihovýchodem (začátek v 18:08 SEČ, střed ve 20:10, přičemž zemský polostín obsáhne 90 % průměru měsíčního disku, konec ve 22:12)
- 10. ledna – setkání Měsíce a jasné hvězdy Pollux ze souhvězdí Blíženců na noční obloze
- 12. a 13. ledna – setkání Měsíce a jasného Regula ze souhvězdí Lva na nočním nebi
- 17. ledna – setkání ubývajícího Měsíce a jasné hvězdy Spica ze souhvězdí Panny na ranní obloze
- 18. ledna – setkání Marsu a jasné stálice Antares ze souhvězdí Štíra na ranním nebi
- 20. a 21. ledna – setkání úzkého měsíčního srpku, Marsu a jasné hvězdy Antares ze souhvězdí Štíra na ranní obloze nad jihovýchodem
- 27. ledna – setkání Venuše a Neptunu na večerním nebi nad jihozápadem (v okamžiku západu je bude dělit cca 5′)
- 28. ledna – setkání dorůstajícího Měsíce a Venuše na večerní obloze nad jihozápadem
Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském čase (SEČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.
Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno
