Noční obloha v červnu: Králův býk na pozdně jarním nebi

Na začátku června se za pozdního soumraku zaměřte na nebe nepříliš vysoko nad západním horizontem. Postupně se na něm objeví velmi jasná Venuše v Blížencích a úměrně nastupující noci i o poznání méně nápadný Mars v sousedním Rakovi. Na oranžovou planetu se naskytne pěkný pohled zejména mezi 1. a 3. červnem, kdy bude procházet před známou otevřenou hvězdokupou M44 alias Jesličky.

Ideálně si vezměte na pomoc dalekohled s malým zvětšením a velkým zorným polem, neboť M44 má značný úhlový průměr, asi 1,3°. Dělí ji od nás totiž zhruba 600 světelných roků, a jde tudíž o jednu z nejbližších otevřených hvězdokup. Nejlepší výhled získáte hodinu až dvě před půlnocí, kdy už bude nebe dostatečně tmavé, abyste zahlédli několik desítek třpytivých stálic rozesetých okolo Marsu, a současně se bude celá scenérie rozkládat ještě dost vysoko nad horizontem – za nímž zmizí asi 50 minut po půlnoci.

Na Venuši s Marsem se zaměřte rovněž mezi 20. a 23. červnem, kdy kolem nich na obloze propluje sílící měsíční srpek. Nepřehlédnutelné trio navíc olemuje dvojice jasných stálic – zleva Regulus ze Lva a zprava Pollux z Blíženců. Vzhled uskupení se pak bude večer co večer výrazně měnit pod vlivem putujícího Měsíce.

K poctě panovníka

Za objekty vzdáleného vesmíru se potom můžete vypravit třeba do rozložitého souhvězdí Hadonoše, které se dá na prahu léta sledovat od setmění do úsvitu. Začněte rozcvičkou pro oči nedaleko jeho druhé nejjasnější stálice Bety Ophiuchi: Asi 5° jihozápadně od ní se na obloze rozkládá uskupení pěti hvězd, známé jako Býk Poniatowského. Až na jednu mají všechny jasnost kolem 4–5 mag, takže je snadno spatříte i bez dalekohledu.

Kontury zmíněného asterismu (nápadné skupiny hvězd, které nepatří mezi oficiální souhvězdí) vytyčil na nebi polsko-litevský jezuita, astronom a matematik Marcin Poczobutt-Odlanicki. Působil mimo jiné jako rektor univerzity ve Vilniusu a ředitel tamní observatoře, která se roku 1774 stala královskou hvězdárnou – a Poczobutt správně vytušil, že by bylo vhodné přízeň polského panovníka Stanisława Augusta Poniatowského náležitě ocenit. O tři roky později proto na obloze zavedl nové souhvězdí v těsném sousedství Hadonoše.

Pokud jde o tvar, tvořilo paralelu k tradičnímu Býkovi a jeho latinský název zněl Taurus Poniatovii. Za své však vzalo v roce 1930, kdy Mezinárodní astronomická unie provedla „velkou inventuru souhvězdí“, Býka Poniatowského z nebe opět „sňala“ a jeho nejnápadnější stálice přiřkla Hadonoši, zatímco ty slabší pak souhvězdí Orla.

Od Bety Ophiuchi zkuste udělat ještě jeden výpad, tentokrát 1,3° na severovýchod, kde narazíte na mladou otevřenou hvězdokupu IC 4665. Při pohledu pouhýma očima bude vypadat jako zřetelné kruhové zjasnění o úhlovém průměru kolem 0,5°. Pokud si ji však prohlédnete v dalekohledu s malým zvětšením a natolik velkým zorným polem, aby v plném rozsahu vystoupila zpoza hvězdného pozadí, zahlédnete asi dvacítku podobně jasných stálic, tvořících její jádro.

Řetízky hvězd

Od hvězd starých pouze několik desítek milionů let se můžete přesunout k těm, které se zrodily před více než deseti miliardami roků. Tvoří součást velmi starých kulových hvězdokup, jež jsou pro Hadonoše typické, přičemž ty nejnápadnější sídlí v jeho „srdci“.

Podél spojnice stálic Éta a Kappa Ophiuchi dospějete k hvězdě páté velikosti 30 Ophiuchi. Pokračujte od ní 1° na západ, až se v zorném poli vašeho dalekohledu objeví kulová hvězdokupa M10 nebo také NGC 6254. Ve vzdálenosti 3,3° směrem na severozápad pak narazíte i na M12 alias NGC 6218. Jak se na kulové hvězdokupy sluší, v malých dalekohledech mají podobu drobných, nicméně výrazných okrouhlých skvrnek s jasným jádrem a difuzními okraji. Mimochodem, máte-li k dispozici přístroj s velkým zorným polem, zkuste do něj pojmout obě najednou.

S rostoucím průměrem objektivu i zvětšením získají mlhavé skvrnky spíš oválný charakter a zrnitý vzhled. A konečně v přístrojích s objektivy o průměru 15 cm a víc se od okrajů začnou rozpadat na samostatné hvězdy. V daném ohledu je M12 čitelnější a v jejím halu rozlišíte řetízky drobných stálic. Jinak jsou si obě hvězdokupy podobné, mají jasnost asi 6,5 mag a úhlový průměr přibližně 15′.

Do třetice zkuste štěstí s M14 neboli NGC 6402: Narazíte na ni 3,3° východně od hvězdy páté velikosti 47 Ophiuchi, jež leží na půli cesty mezi Betou a Étou Ophiuchi. V porovnání s předchozí dvojicí je M14 o něco slabší i úhlově menší (7,6 mag, respektive 12′) a její stálice lze rozlišit už jen s obtížemi. Pokud byste pak kulových hvězdokup stále neměli dost, můžete vyhledat rovněž M9 či také NGC 6333, spočívající asi 3,5° jihovýchodně od Éty Ophiuchi, popřípadě M107 alias NGC 6171, ukrytou 2,7° jihozápadně od Zéty Ophiuchi. Jejich jasnost však atakuje 8 mag a úhlové rozměry činí jen 6′, tudíž si již zaslouží větší dalekohled.

Východy a západy Slunce

• V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Blíženců, 21. června v 16:58 SELČ vstupuje Slunce do znamení Raka; nastává letní slunovrat a začíná astronomické léto.

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur – nepozorovatelný
• Venuše – viditelná večer nad západem
• Mars – viditelný večer nad západem
• Jupiter – viditelný ráno nad východem
• Saturn – viditelný ve druhé polovině noci
• Uran – nepozorovatelný
• Neptun – viditelný na sklonku června nízko nad východem

Zajímavé úkazy v červnu 2023

• 1. až 3. června – Mars projde před otevřenou hvězdokupou Jesličky alias M44 v souhvězdí Raka
• 3. června – úplňkový Měsíc poblíž Antara ze Štíra na noční obloze
• 4. června – Venuše v největší východní elongaci, 45° od Slunce
• 10. června – setkání ubývajícího Měsíce a Saturnu (4°) na ranním nebi nad jihovýchodem
• 14. června – setkání úzkého měsíčního srpku a Jupitera (2°) nízko nad východem za svítání
• 20. až 23. června – setkání úzkého měsíčního srpku, Venuše, Marsu, Polluxe z Blíženců a Regula ze Lva na podvečerní obloze nad západem; Měsíc u Venuše s Marsem ve dnech 21. a 22. 6., tělesa se shromáždí na ploše asi 8°
• 27. června – ubývající Měsíc poblíž Spicy z Panny v první polovině noci
• 30. června a 1. července – Měsíc poblíž Antara ze Štíra na nočním nebi

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském letním čase (SELČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno