Podzim, včetně toho astronomického, je již v plném proudu a s ním dorazil i chlad a sychravé počasí. Chybí vám sluncem zalité prázdninové dny a rádi byste se někde prohřáli? Co tedy navštívit třeba Kalifornii? A navíc zadarmo! Že se vám taková nabídka jeví přinejmenším podezřelá? Nemějte obavy. Musíte však počítat s tím, že se během slíbené výpravy zahřejete zejména v okamžiku, kdy se budete snažit Kalifornii najít. Ukrývá se totiž na široširém hvězdném nebi.
Pod temnou oblohou
Ideální přitom bude vyhradit si na výlet večer ve druhé polovině října, aby vás při pozorování nerušil svit Měsíce. A rovnou dodejme, že na škodu bude i jakékoliv další osvětlení. Nebeská Kalifornie je velmi slabá, a pokud ji chcete spatřit, vyžaduje to skutečně temnou oblohu – a navíc i dalekohled s velkým zorným polem, například triedr s objektivy o průměru nejméně 60 mm.
Začnete-li s pozorováním už krátce po západu Slunce, můžete se na nebi věnovat také dvojici jasných planet nad jihem až jihozápadem – Saturnu v souhvězdí Střelce a Jupiteru v Hadonoši. Obě zapadají ještě před půlnocí a v průběhu října se na obloze do jejich těsné blízkosti dostane rovněž dorůstající srpek Měsíce (viz Zajímavé úkazy). Když už jsme u planet, nesmíme zapomenout na Mars, který se po čtvrt roce stává opět pozorovatelným. Spatřit jej však můžete teprve na sklonku října na ranním nebi, nízko nad východním obzorem v souhvězdí Panny.
Nenápadná mlhovina
Nyní už se však věnujme slíbené Kalifornii. Místo, kde se na nočním nebi nachází, naleznete hravě. V první polovině noci nasměrujte pohled nad východní obzor do souhvězdí Persea a vyhledejte jeho 12. nejjasnější stálici Menkhib alias Ksí Persei (viz Hvězdný obr). Tato hvězda čtvrté velikosti je dobře viditelná i očima a od ní už zbývá do Kalifornie jen kousek – přesněji řečeno necelý úhlový stupeň směrem k další nápadné stálici, Epsilon Persei.
Nebuďte však překvapeni, pokud v daných místech nic neuvidíte. Varování, že se při návštěvě Kalifornie zapotíte, nezaznělo nadarmo… Vždyť pro svou nenápadnost unikala astronomům dokonce ještě v éře velkých dalekohledů. Jako první si jí povšiml teprve v roce 1885 Američan Edward Emerson Barnard prostřednictvím refraktoru s objektivem o průměru 150 mm. Velice slabá emisní mlhovina dostala katalogové označení NGC 1499. Jelikož však tvarem na fotografiích připomíná známý protáhlý stát při západním pobřeží USA, říká se jí často Kalifornie, respektive California.
Rozprostřená jasnost
Jenže snímky s dlouhými expozicemi představují jednu věc, a pohled očima druhou. Poněkud zavádějící jsou také informace, jež lze ke Kalifornii dohledat v katalozích nebeských objektů. Vždyť podle nich by měla mít jasnost cca 5 mag a obří úhlové rozměry 145′ × 40′. Na obloze bychom ji tak rozhodně spatřili bez dalekohledu a vměstnali bychom do ní pět úplňkových kotoučů Měsíce za sebou! A v tom tkví právě háček…
Udávaná hodnota kolem 5 mag nám totiž říká, jaká by byla jasnost mlhoviny, kdyby její světlo vycházelo z jednoho bodu. Pak by skutečně vypadala například jako drobná hvězda páté velikosti. Jenže pokud dané světlo rozprostřeme na výše uvedenou plochu takřka jeden a půl čtverečního stupně, je zřejmé, že ve skutečnosti bude Kalifornie mnohem méně nápadná. Při jejím pozorování se tak rozhodně neobejdeme bez dalekohledu.
Hvězdný obr
Hvězdu Menkhib ze souhvězdí Persea spojuje s mlhovinou Kalifornie doslova pupeční šňůra: Před pouhými několika miliony let se totiž – společně s dalšími stálicemi vytvářejícími tzv. hvězdnou asociaci – zrodila z jejího plynu a prachu. Jedná se o obří, velmi horkou hvězdu s povrchovou teplotou téměř 70 000 °C, díky čemuž má modrobílý odstín. Hmotností předčí Slunce asi 40×, a svítivostí dokonce 330 000×!
Jen to správné světlo
Ke zviditelnění emisních, ale například i planetárních mlhovin slouží tzv. mlhovinové filtry. Vyrábějí se v 1,25″ a 2″ průměrech a zpravidla se šroubují na spodní stranu okulárů. Při pozorování mají jediný úkol – propustit viditelné záření pouze těch vlnových délek, které emituje sledovaný objekt. Setkat se tak můžeme s filtry H-Beta (propouštějí záření atomů vodíku), OIII (kyslíkové atomy) anebo s univerzálnějšími UHC filtry (vodík i kyslík). Jelikož potlačí i rušivé světlo z pouličních výbojek apod., lze je využít v boji se světelným znečištěním. Výsledkem je tmavší hvězdné pozadí, umožňující snáz rozeznat tvar, eventuálně i zabarvení pozorovaného objektu.
Východy a západy Slunce
| Datum | Východ | Západ |
| 1. října | 6 h 50 min | 18 h 23 min |
| 15. října | 7 h 12 min | 17 h 53 min |
| 31. října | 6 h 38 min | 16 h 23 min |
V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Vah, 23. října 2019 v 19:20 SELČ vstupuje do znamení Štíra.
Fáze, východy a západy Měsíce
| Fáze | Datum | Východ | Západ |
| První čtvrt | 5. října | 14 h 34 min | 22 h 54 min |
| Úplněk | 13. října | 18 h 23 min | 6 h 12 min |
| Poslední čtvrt | 21. října | 23 h 22 min | 14 h 42 min |
| Nov | 28. října | 6 h 25 min | 17 h 09 min |
Planety na noční obloze
- Merkur – nepozorovatelný
- Venuše – nepozorovatelná
- Mars – viditelný na sklonku října ráno nízko nad východem
- Jupiter – viditelný večer nízko nad jihozápadem
- Saturn – viditelný večer nad jihozápadem
- Uran – viditelný po celou noc
- Neptun – viditelný po celou noc kromě rána
Zajímavé úkazy v říjnu 2019
- 3. října – setkání Měsíce a Jupitera na podvečerní obloze nízko nad jihozápadem (bude je dělit úhlová vzdálenost cca 2°)
- 5. října – setkání Měsíce a Saturnu na večerním nebi (nejblíž si budou v okamžiku západu za obzor, kdy je bude dělit úhlová vzdálenost cca 1°)
- 17. října – setkání Měsíce a jasného Aldebaranu ze souhvězdí Býka na noční obloze (nejblíž si budou na večerním nebi po východu nad obzor, kdy je bude dělit úhlová vzdálenost cca 2°)
- 20. října – Merkur v největší východní elongaci (v úhlové vzdálenosti 25° od Slunce)
- 21. října – v noci nastává maximum meteorického roje Orionid
- 24. října – setkání úzkého měsíčního srpku a jasného Regula ze souhvězdí Lva na ranní obloze nad východem
- 26. října – setkání velmi úzkého měsíčního srpku a Marsu na ranním nebi nad východem
- 28. října – Uran v opozici se Sluncem
- 31. října – setkání Měsíce a Jupitera na podvečerní obloze nízko nad jihozápadem (bude je dělit úhlová vzdálenost cca 1°)
Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském letním čase (SELČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.
Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno
