Nigérie: Obr na ropných nohách

Od osamostatnění v roce 1960 až do roku 1999 byla vláda v Nigérii téměř výhradně v rukou vojenských velitelů. Nedlouho přežívající druhá republika (1979–1983) nestihla ani prokázat svou životaschopnost. Volby v letech 1999 a 2003 byly zahraničními pozorovateli označeny za zmanipulované, ale vláda i tak podnikla četné kroky pro povzbuzení zmírající demokracie a potírání korupce. Od získání samostatnosti prožívá země nejdelší období civilní vlády a volby v roce 2011 byly mezinárodními médii posouzeny jako první opravdu demokratické za posledních 50 let.

Kroky pro budoucnost

Teprve od roku 2008 se vláda snaží zakotvit v nigerijské ekonomice tržní principy již dlouho předtím doporučované Mezinárodním měnovým fondem. Patří mezi ně modernizace bankovnictví nebo odstranění státních dotací. Bezpochyby i díky těmto krokům vzrostlo mezi roky 2007–2011 HDP státu. Hlavní vliv měly ovšem rostoucí ceny ropy, která je nigerijskou exportní surovinou číslo jedna.

Prezident Jonathan vytvořil ekonomický tým složený ze zkušených a respektovaných členů. Cílem tohoto orgánu je zvýšit transparentnost ekonomiky, vylepšit infrastrukturu a urychlit zavádění reforem. Zřejmě nejdůležitějším úkolem je přeorientovat Nigerijskou ekonomiku z co největší části na jiný průmysl než ropný. Z naftového průmyslu totiž pochází 95 % ze zahraničních příjmů a zhruba 80 % příjmů státního rozpočtu.

Zobrazit na mapě Googlu

Ropa a krev

Není ovšem jen nutné orientovat ekonomiku do jiných oblastí podnikání než těch přímo souvisejících s ropou. Navíc je potřeba udělat pořádek v samotném naftovém průmyslu, který je prorostlý korupcí a nekompetentností vedoucích pracovníků. Zneužívání bohatství země ve prospěch jednotlivců dokonce vedlo k četným násilným protestům za strany nigerijských etnik. Dokonce se dá bez přehánění říct, že z delty Nigeru, kde je ropný průmysl soustředěn, se stala permanentní válečná zóna, plná nebezpečí pro všechny, kdo v ní žijí.

Nepokoje vedly v 90. letech 20. století k ozbrojování mnoha etnických frakcí, které byly zpočátku podporovány státními úředníky. Ti chtěli využít polovojenské skupiny pro svoje cíle. Kolem roku 2003 byla výsledkem existence více než stovky ozbrojených skupin tvořených nespokojenými mladíky, kteří se snažili získat kontrolu nad ropnými ložisky. K jejich postupům patřilo zejména narušení ropovodu a přečerpání ropy do menších člunů, na kterých pak byla surovina převážena k prodeji do jiných zemí. O kontrolu nad ropou spolu navíc soupeřily dvě velké frakce – NDPVF a NDV. Vláda bojovala někdy proti oběma, jindy se snažila využít vzájemného odporu k likvidaci jedné ze skupin. Tak či tak se násilí každého dne obracelo proti obyčejným lidem.

V srpnu 2008 spustila nigerijská vláda velkou ofenzivu proti všem ozbrojeným frakcím. Vojenské útoky vrcholily v květnu 2009 a na konci června vyhlásila vláda šedesátidenní amnestii. Většina zbraní, včetně dělových člunů, granátů a velkého množství munice, byla údajně v tomto období odevzdána vládě.

Země mnoha lidí

Navzdory všem krizím a násilnostem má Nigérie jednu z nejrychleji rostoucích populací světa. Mezi roky 1990 a 2008 se narodilo 57 milionů Nigerijců, což znamenalo 60% růst celkového počtu obyvatel. Vzhledem k chaosu v zemi je možné, že skutečná čísla jsou trochu jiná, ale nic to nemění na faktu, že tato západoafrická země má jednu z nejvyšších měr porodnosti na světě. Zatímco v roce 1950 zde žilo pouhých 33 milionů lidí, dnes je to 170 milionů a každý čtvrtý Afričan zároveň Nigerijec. OSN odhaduje, že roku 2100 by v zemi mohlo žít 730 milionů lidí.

Růst se výrazně projevuje především ve městech, z nichž největší je Lagos. Tady bydlelo roku 1950 jen 300 000 lidí. Dnes v Lagosu žije 15 milionů lidí a nigerijská vláda odhaduje, že do roku 2015 se tento údaj vyšplhá na 25 milionů obyvatel.