(Ne)slavní Habsburkové: Kdo patřil v 19. století k císařské domácnosti?

Osudy císařových příbuzných z rozvětvené habsbursko-lotrinské dynastie byly velmi pestré a na všechny se zde nedostane. Na úvod tedy alespoň zmiňme, že nejmladší a nejméně vlivný ze tří mocnářových bratrů Ludvík Viktor (1842–1919) proslul jako mecenáš umění a homosexuál, který odmítal plány dosadit ho na trůn v Brazílii. 

Císařův bratr 

Vedle svých starších bratrů Františka Josefa a Ferdinanda Maxmiliána zaujímal Karel Ludvík (1833–1896) spíše podřízené postavení a projevoval se jako méně inteligentní a méně organizačně schopný, na rozdíl od jiných arcivévodů jej ani nezajímala vojenská služba. Vystupoval spíše jako reprezentant Arcidomu císařského při různých oficiálních příležitostech; například při vídeňské světové výstavě v roce 1873, při zahájení Zemské jubilejní výstavy v Praze roku 1891, jako protektor vídeňského Domu umělců (Künstlerhaus), což mu vyneslo přezdívku „výstavní arcivévoda“.

Po smrti bratra Maxmiliána i korunního prince Rudolfa se stal následníkem trůnu a v této pozici byl až do své smrti 19. května 1896. Jako hluboce věřící katolík podnikl pouť do Svaté země, kde se napil vody z řeky Jordánu, nakazil se tyfem a zemřel. Jeho význam tkví v tom, že jako jediný ze čtyř bratrů se stal pokračovatelem hlavní větve habsbursko-lotrinského rodu.

Krasavec Otto

Otto František Josef (1865–1906) - mladší bratr arcivévody Františka Ferdinanda d´Este, se zapsal do rakouských dějin dvojím způsobem. Jednak jako otec posledního rakouského císaře a uherského krále Karla I., jednak jako nemrava a zvrhlík, který proslul četnými skandály.

Narodil se ve Štýrském Hradci a absolvoval běžnou vojenskou kariéru rakouských arcivévodů: roku 1899 byl povýšen do hodnosti polního podmaršálka. Ve své době byl považován za mimořádně pohledného muže, získal přezdívku „der schöne Otto“ a těšil se pověsti neodolatelného svůdce a lamače ženských srdcí. Neblaze jej proslavil skandál, kdy zcela nahý (ozdoben pouze řádem Zlatého rouna a opaskem se šavlí) sestoupil z pokoje hotelu Sacher do hotelové jídelny a zcela opilý se zhroutil k nohám zde přítomné manželky britského konzula. 

V roce 1886 se v Drážďanech oženil s mimořádně zbožnou saskou princeznou Marií Josefou, s níž měl dva syny – zmiňovaného Karla a Maxmiliána. Své manželce však věrný nebyl, proslul četnými milostnými dobrodružstvími a aférami. Není se co divit, že zhruba v roce 1900 onemocněl. Oficiálně trpěl zánětem hrtanu, ve Vídni se však otevřeně mluvilo o tom, že jde o těžkou syfilis. V roce 1906 byl zproštěn služby v armádě a 1. listopadu téhož roku za mimořádně bolestivých okolností zemřel.

Hokynář Leopold 

Nejstarší syn arcivévody Ferdinanda IV. Toskánského - Leopold Ferdinand Salvátor (1868–1935), se narodil v Salcburku, ale jeho osudy byly do značné míry spojeny s českými zeměmi, protože rodina vlastnila zámek a panství Ostrov v Čechách, v roce 1894 byl jako důstojník přeložen do Brna, kde se neblaze proslavil nevázaným způsobem života, následně sloužil také v Jihlavě. Arcivévoda Leopold trpěl slabostí pro prostitutky a s jednou z nich se dokonce oženil. Za to jej císař František Josef I. vyloučil z řad členů Arcidomu habsburského a zastavil mu vyplácení apanáže.

TIP: Byl tatíček Masaryk synem kočího, nebo potomkem císaře?

Leopold, který pak vystupoval pod občanským jménem Wölfling, se živil různými pomocnými pracemi, otevřel si dokonce malý obchod s potravinami, ale zkrachoval. Zemřel ve velké bídě 4. července 1935 v Berlíně. Své životní osudy zachytil v pamětech Z arcivévody hokynářem, které vyšly také v češtině.