Není bochník, bude knedlík: Krásná pověst o vzniku svatého grálu naší gastronomie
Jaká pověst se vypráví o knedlících – svatém grálu naší gastronomie? A co s ní má společného císař Josef II. a turecká dělová koule?
Zejména první léta vlády Marie Terezie byla naplněna krutými válkami. Boje se však nevyhnuly ani jejímu synovi Josefu II., který se v letech 1788–1789 zapojil do protitureckého tažení. Mohl se přitom spolehnout na vojenského génia Ernsta Gideona svobodného pána von Laudon, který velel česko-rakouskému pluku.
Pec nám spadla
Jeho vojenský kuchař se prý jmenoval Josef Saleta a známá pověst ho zastihuje v jakési zapadlé vesničce na Balkáně. Vojáci se dostali do zachovalého statku a kuchař začal v cizí kuchyni zadělávat na chleba. Vše krásně vykynulo, byl čas začít sázet do pece, když v tom budovou otřásla ohlušující rána. Dělová koule vletěla do kuchyně a pícka rázem vzala zasvé.
Co ale nyní s těstem? Přece se nevyhodí. Kdo ví, kdy budou vojáci znovu jíst. Saleta tedy rozdělal oheň pod kotlem na polévku a bochníky namísto pečení uvařil. A první knedlík byl na světě. Tedy, podle této pověsti. A pokud tomu tak nebylo, alespoň je to dobře vymyšleno.
Čínské knedlíky
Historie knedlíků je ve skutečnosti samozřejmě mnohem delší – archeologové objevili důkazy, že knedlíky byly konzumovány už v Číně během dynastie Tang (618–907 n.l.). První recept na knedlíky se zřejmě objevil v římském kuchařském rukopise, který byl napsán kolem roku 400 n. l. a první zmínka o přípravě houskových knedlíků pochází ze 7. století.
