Německo: Stárnoucí tahoun Evropy
Ekonomicky nejsilnější a nejlidnatější země starého kontinentu má za sebou nejen bohatou kulturní historii, ale i stín nacistické minulosti. Musí se přitom především vypořádat s bezprecedentním stárnutím populace
Barvy černo-červeno-zlaté trikolóry jsou odvozeny z barev říšského znaku – černého orla s červenou zbrojí na zlatém poli.
Po světových válkách zůstalo Německo zdevastované a rozdělené mezi východní a západní blok. První poválečný kancléř západního Německa Konrad Adenauer si vzal z válečné minulosti ponaučení a nasměroval zemi k integraci. Během jeho vlády v letech 1949–1963 se podařilo dosáhnout demokracie, stability, mezinárodního uznání a ekonomické prosperity, která se označuje jako německý ekonomický zázrak.
Západ versus východ
Z ekonomického i politického hlediska lze Německo bez váhání nazvat evropským obrem. Jeho ekonomika je pátá největší na světě a stát vévodí exportu v oblasti strojů, dopravních prostředků, chemikálií a domácích spotřebičů. Poměrně dobře se vypořádal i s recesí let 2008–2009, kdy jen relativně mírně stoupla nezaměstnanost, což je možné přičíst mimo jiné dlouhodobým požadavkům na vysokou kvalifikaci v průmyslu.
Problémem stabilní ekonomiky zůstává dřívější rozdělení na „západ“ a „východ“. Hospodářství východní části totiž dosud zaostává a vyrovnání životních úrovní stojí západní oblasti víc, než se čekalo. Oficiální modernizace a integrace východního Německa potrvá přinejmenším do roku 2019. Minimálně do té doby budou ze západu na východ země směřovat zdroje v celkové výši zhruba 60 miliard eur.
Stárnoucí populace
Není však vůbec jisté, že se východní část někdy té západní vyrovná. Mimo jiné proto, že za posledních deset let se z východu na západ odstěhovalo za prací půl milionu Němců. Mezi vnitřními emigranty figurují velmi často ženy ve vhodném věku pro zakládání rodin, a jejich děti tak omlazují západoněmeckou populaci, zatímco ta východní o to víc stárne. Například v Sasku je bezmála čtvrtina lidí starší 65 let. Jedinou nadějí východu tak zůstávají přistěhovalci z jiných zemí: mezi lety 2000 a 2011 jich přibylo 86 tisíc a v roce 2012 přišlo ze zemí východní Evropy plných 26 tisíc obyvatel.
Problém stárnutí je ovšem velmi aktuální i v západní části státu. Demografický vývoj ovlivňuje především nízká porodnost, a v příštích dvanácti letech tak němečtí zaměstnavatelé zřejmě přijdou o pět milionů pracujících. Podle posledního sčítání lidu má země o 1,5 milionu obyvatel méně než dřív. Pokud se trend nezmění, bude mít kolem roku 2060 náš soused asi jen 66 milionů obyvatel oproti stávajícím 81 milionům.
Projekt Evropa
Německo ovšem nefinancuje pouze rozvoj východní části vlastní země. Stalo se i hlavním přispěvatelem evropských fondů. Mezi lety 2000 a 2012 plynulo z jeho zdrojů do společného rozpočtu minimálně 4,9 miliardy eur (v roce 2002), nejvíce pak téměř 12 miliard (v roce 2012).
Německá ekonomika čelí velkému tlaku z mnoha směrů. Přesto se země nebojí pustit se do tak náročného projektu, jakým je přechod z nukleární na „zelenou“ energii. Po jaderné katastrofě v japonské Fukušimě v březnu 2011 oznámila kancléřka Angela Merkelová, že dojde k okamžitému odstavení 8 ze 17 jaderných reaktorů. Ostatní pak přestanou vyrábět elektřinu do roku 2022. Přitom v roce 2011 záviselo Německo z 23 % právě na nukleární energii.
Stručné dějiny
Ve starověku osídlili území dnešního Německa na jihu keltské a na severu germánské kmeny. Římané se od 1. století př. n. l. snažili si tuto část Evropy podmanit, ale po porážce v Teutoburském lese v roce 9 n. l. se hranice svobodné Germánie ustálily na Rýnu a Dunaji.
Od Francké říše po Německé císařství
Od 5. století se formovala silná vévodství (Sasko, Franky), ovšem v 8. století je pohltila Francká říše. Po jejím rozpadu v roce 843 opět opanovala situaci kmenová vévodství. Jindřich I. Ptáčník zemi sjednotil v roce 919 a jeho syn a nástupce Ota I. Veliký obnovil tradici římsko-německé říše. V 11. století se státní útvar začal rozpadat na menší jednotky. Po vestfálském míru následovalo v roce 1648 odtržení území Nizozemí a Švýcarska. Už od roku 1438 přitom vládli zemi Habsburkové. V roce 1806 se však František II. vzdal říšského trůnu a impérium oficiálně zaniklo. Svou pozici posílily nejvýznamnější státy, především Prusko. Po prusko-francouzské válce došlo v roce 1871 k vyhlášení Německého císařství, které zahrnovalo Německo, Prusko, Alsasko a Lotrinsko.
Války, pády, sjednocení
Německo se rychle stalo průmyslovým tahounem Evropy a úspěšně usilovalo také o četná zámořská teritoria v Africe a Pacifiku. Porážka v první světové válce znamenala velké územní ztráty včetně kolonií. Hospodářský rozvrat a politická nestabilita vedly k nástupu nacismu a k moci se dostal Adolf Hitler. Navzdory závazkům z konce první světové války začalo Německo zbrojit, došlo k připojení Rakouska a českých zemí. Prvního září 1939 zahájila země druhý celosvětový konflikt, v němž později utrpěla porážku. Přišla o některá území a rozdělila se na čtyři okupační zóny, z nichž poté vznikly NDR a NSR (východní a západní Německo). Moderní stát se výrazně zapojil do evropské integrace a v roce 1990 se dočkal opětovného sjednocení.
Lidé
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: zhruba 81 milionů, prakticky stejně jako Írán, zhruba dvojnásobek obyv. Polska; očekávaná doba dožití: 80,44 roku; prům. počet dětí: 1,43 na 1 ženu; věková struktura: 13 % dětí do 15 let, 20,9 % obyv. starších 65 let, polovina obyv. starších 46,1 roku (!); městské obyvatelstvo: 73,9 %; etnické složení: Němci 91,5 %, Turci 2,4 %, ostatní 6,1 % (především Řekové, Italové, Poláci, Rusové, Chorvati, Srbové a Španělé); náboženství: katolíci 34 %, protestanti 34 %, muslimové 3,7 %, ostatní a bez vyznání 28,3 %; jazyky: němčina, lokálně dánština, fríština a lužická srbština; obyv. pod hranicí chudoby: 15,5 %; gramotnost: 99 %.
Politika
Typ vlády: federativní republika složená z 16 spolkových zemí; vznik moderního státu: 18. 1. 1871 (vyhlášení Německého císařství); hlava státu: prezident Joachim Gauck (od 23. 3. 2012); šéf vlády: kancléřka Angela Merkelová (od 22. 11. 2005); volby: prezident se volí na pět let s možností opětovného zvolení Spolkovým shromážděním, kancléře volí Spolkový sněm.
Ekonomika
HDP na hlavu: 39 500 USD (odhad z r. 2013; ČR – 27 600 USD), zhruba stejně jako Tchaj-wan, Island nebo Švédsko; měna: od ledna 2002 euro, dříve německá marka.
Geografie
Rozloha: 357 022 km², tedy zhruba stejně jako Finsko nebo Japonsko; hranice: 3 694 km (s Rakouskem, Českou republikou, Nizozemskem, Polskem, Francií, se Švýcarskem, s Dánskem, Belgií a Lucemburskem); délka pobřeží: 2 389 km; charakter území: nížina na severu, vrchovina v centrální části, Alpy na jihu; podnebí: mírné a přímořské; studené a vlhké zimy s velkou oblačností, občasný teplý horský vítr (fén); min. noční / max. denní teploty (°C) v Berlíně: leden–březen −3–0/2–8, duben– červen 4–12/13–22, červenec–září 14–10/24–20, říjen–prosinec 6 až −1/13–3; nejnižší a nejvyšší bod: Neuendorf bei Wilster (−3,5 m) / Zugspitze (2 963 m).