Největší výsadkářský omyl: Co se při seskoku přihodilo Otmaru Riedlovi?
Příběh prvního československého parašutisty v protektorátu se zdá být k neuvěření. Když v lednu 1941 zahájil příslušník československé zahraniční armády rotný Otmar Riedl krátký a intenzivní výcvik, netušil, že jeho seskok vejde do dějin
Krycí název chystané operace zněl BENJAMIN a Riedl měl v prvé řadě za úkol prakticky vyzkoušet nový způsob dopravy na území protektorátu. Dále obdržel náhradní krystaly pro radiostanici a poselství od prezidenta Beneše, ministra národní obrany Sergěje Ingra a velitele zpravodajského odboru Františka Moravce, které měl tlumočit vedoucím činitelům domácího odboje.
Zásadní omyl
Parašutista měl seskočit u vesnice Křečhoř západně od Kolína, kde jej mělo očekávat příjmové družstvo odbojářů. Pokud by se s nimi nesešel, měl Riedl po ukrytí padáku odjet do Prahy a s koupeným časopisem Světozor vyčkat v jedné vinohradské spořitelně, než ho někdo osloví dohodnutým heslem. Po řadě odkladů se operace uskutečnila 16. dubna 1941 a Otmar Riedl se tak stal historicky prvním československým válečným parašutistou.
Má ovšem ještě jedno prvenství. Při výsadkových operacích docházelo k řadě větších či menších omylů, avšak navigační chyba operace BENJAMIN nemá obdoby. Po přistání totiž Riedl zjistil, že ho místo Křečhoře na Kolínsku vysadili nedaleko Landecku v rakouských Alpách! Navzdory pochopitelnému šoku reagoval rychle a rozvážně. Spolkl kapsli, v níž měl ukrytá poselství do vlasti, a krystaly pro vysílačku zahrabal do sněhu. Pokusil se zorientovat, ale po 24 hodinách bloudění ve sněhu jej zcela vysíleného zadržela hlídka německých celníků. Ani tehdy neztratil duchapřítomnost a dokázal si rychle vymyslet, že prchá z právě okupované Jugoslávie domů do protektorátu.
Využil faktu, že před válkou pracoval ve firmě Baťa v Jugoslávii a uvedl i svoje pravé jméno. Po ověření údajů byl parašutista v Innsbrucku odsouzen za nedovolený přechod hranic ke dvěma měsícům vězení. Trest si odpykal již ve vyšetřovací vazbě, takže se mohl ihned vydat vlakem k rodičům do Kroměříže.
Odbojář za pultem
Po zotavení odjel Riedl k firmě Baťa do Zlína a přijal místo vedoucího prodejny v jižních Čechách. Ještě zkusil navštívit spořitelnu v Praze-Vinohradech, ale po třech měsících, které uplynuly od jeho přistání, ho pochopitelně žádný odbojář nekontaktoval. Neměl záchytné adresy ani jiný způsob, jak navázat spojení s ilegálním hnutím. A tak se v relativním klidu dožil konce války. Žádný zákazník nakupující v baťovské prodejně v Trhových Svinech netušil, že ho obsluhuje první československý parašutista druhé světové války.
TIP: Mýty kolem atentátu na Heydricha
Když podal Riedl po osvobození osobní raport nadřízeným, neskrývali své ohromení. Na otázku, proč si tehdy před čtyřmi lety v Anglii vybrali právě jeho, mu plukovník Karel Paleček odpověděl: „Víš, Riedle, ty máš tak pitomý ksicht, že nikdo, kdo tě potká, neuvěří, že bys mohl být parašutista.“
