Nejskvělejší vítězství Řeků: Bitva u Platají definitivně ukončila řecko-perské války

Roku 480 př. n. l. Peršané znovu napadli Řecko, čímž odstartovala druhá fáze řecko-perských válek (499–449 př. n. l.). Jejich počáteční úspěchy však v září vystřídala drtivá porážka v námořní bitvě u Salamíny. Tím ale konflikt neskončil, neboť Peršané měli nadále přesilu na pevnině a také mnoho místních spojenců, kteří jejich 120 000 armádu posílili o svých 22 000 až 26 000 mužů. Řecké městské státy proto opět spojily síly ve společné koalici v čele se Spartou a Athénami, aby roku 479 př. n. l. vyrazily do oblasti Boiótie k Platajím a postavily se nepřátelské armádě pod vedením Mardonia, zetě perského krále Dareia I.

Postavení protivníků

Když perský vrchní velitel dorazil k boiótijské řece Asopos, jeho vojsko se utábořilo na jejích březích. Řekové se rozložili na úpatí pohoří Kithairon. Hornatá pozice jim zajišťovala dobrý výhled na protivníkovo vojsko a byla vhodná pro obranu, ale nikoliv pro útok. Navíc znesnadňovala koalici přístup k vodě. Prameny byly dostupné na západ či severozápad od ležení a rovněž na planině, jenže transport potřebných 3 000 hektolitrů vody byl logistickou noční můrou a mohl se odehrát pouze za předpokladu, že vojsko nebude muset čelit výpadům nepřítele.

Další problém představovalo pro Řeky zásobování. Proviant k nim putoval z Peloponésu přes Isthmos u Korinthu a pohoří Kithairon. Naproti tomu Mardonios mohl počítat s jasnou převahou díky podpoře Boiótie i některých velkých řeckých států (Makedonie, Thessalie). K Peršanům proudily zásoby uskladněné v Thébách a další mohly být v případě nutnosti přivezeny z Thessalie. Nadto Mardonios disponoval na rozdíl od řecké koalice jezdectvem a množstvím zlata a stříbra na úplatky.

Koalice potřebovala rychle rozpoutat rozhodující bitvu, strategie vyčkávání pro ni byla z uvedených důvodů nevýhodná. Jako ideální terén pro střet se jí jevila rovina, což však vyhovovalo i Mardoniovi a jeho silnému jezdectvu. Perský velitel však vyčkával na vhodný okamžik, protože chtěl nejdříve získat výhodné podmínky pro útok a oslabit nepřítele. Otálení s útokem narušovaly jen dílčí střety.

K prvním šarvátkám zavdaly příčinu výpady perského jezdectva, avšak řecká koalice je úspěšně odrazila. Poté se Peršané zmocnili části jejích zásob a rovněž se jim podařilo poškodit gargafský pramen, odkud bralo řecké vojsko vodu. Zatímco zaměstnávali Řeky čelními útoky, objel oddíl jejich jízdy pravé křídlo a pramen zasypal. Řečtí velitelé se proto rozhodli k nočnímu ústupu na pozice takzvaného ostrova poblíž Platají, kde nehrozil nedostatek vody a díky ohraničení dvěma toky bylo vojsko navíc i částečně chráněno před dalšími výpady perského jezdectva.

Věrolomní Heléni

Když se Mardonios brzy ráno dozvěděl o přesunu řeckých sil, dal pokyn k útoku, protože byl přesvědčen, že má šanci zničit spartské vojsko, jež bylo v důsledku ústupu izolováno od řeckého středu i levého křídla, na němž se nacházeli Athéňané a další členové koalice. Průběh bitvy je dodnes nejasný a je možné, že pozdější soupeření Sparty a Athén zcela zkreslilo roli obcí bojujících ve středu bitevní linie. Plán vrchního velitele koalice městských států Lakedaimoňana Pausánia zřejmě spočíval nejen v přímém střetu, ale především ve lsti. Chtěl Mardonia přesvědčit, že se Peršanů obávají, a proto odmítl jeho výzvu na souboj 10 000 nejlepších Peršanů proti stejnému počtu Sparťanů. Jeho záměrem ale bylo porazit kolaborující Řeky a následně vrazit do odkrytého boku nepřátelského středu nebo jej obejít a zaútočit na Mardoniovo levé křídlo.

Značnou výhodu pro koalici městských států představovalo tajné spojenectví s Alexandrem I. Makedonským, který se chtěl Peršanů zbavit, a proto jí poskytoval informace o nepříteli. Alexandr ale nebyl sám, kdo měl své plány. Takřka všichni Řekové na perské straně stáli na pravém křídle Peršanů a s výjimkou Thébanů a boiótské jízdy hodlali dezertovat.

Zásadní zlom

Bitva nezačala pro Mardonia špatně. Perskému středu (40 000 mužů) velel Artabazos, který měl k dispozici hlavně lehkou pěchotu, střelce a jízdní lučištníky z Parthie a Hyrkánie. Podařilo se mu zatlačit řecký střed daleko za nástupní bitevní linii. Potom uviděl, že perští spojenci napravo dezertují a Athéňané brzy zvítězí nad Thébany. Na pomoc Mardoniovi se vydat nemohl, protože vrchní velitel bojoval ve zužujícím se úseku, kam by neproniklo jezdectvo ani žádné početnější jednotky. Artabazos proto vyrazil na ústup do Thessalie, jinak by uvízl v obklíčení. Mardonios zpočátku ostřeloval spartské pozice zpoza štítové hradby, Sparťanům a Tegejcům se však soustavnými útoky podařilo ji prorazit. Boj byl nerozhodný, dokud perský vrchní velitel nepadl rukou spartského vojáka, který vrhl těžký kámen na jeho hlavu a rozdrtil mu tak i přes přilbu lebku. Mardoniova osobní stráž o 1 000 mužích byla pobita, levé křídlo Peršanů poté ustoupilo do tábora.

Mezitím Athéňané porazili Thébany a přispěchali Pausániovi na pomoc k dobytí perského ležení. Z perských křídelních jednotek přežily jen 3 000 mužů, zachránil se také střed, který Artabazos odvedl přes Thessalii a Thrákii zpět do Asie. Podle historika Hérodota se ztráty Řeků pohybovaly kolem 192 osob, pozdější autoři už ale uvádějí diametrálně jiné počty, například Diodóros zmiňoval až 10 000 padlých. Celkové číslo bylo ovšem asi ještě výrazně vyšší, neboť dobová ideologie přehlížela úlohu lehkooděnců, přestože tvořili většinu řeckého vojska. Role lehkooděnců u Platají byla nezanedbatelná, lze předpokládat, že bojovali společně s těžkooděnci v jednom šiku, ale také v samostatných jednotkách. Právě oni nesli hlavní tíhu útoků jezdectva a střelců nepřítele, takže významně přispěli k vítězství.

TIP: Nerovné války: Jak ve skutečnosti probíhala slavná bitva u Thermopyl

Bitva u Platají rozhodla o ukončení perské invaze, po níž už Řecku nehrozilo, že by se stalo perskou satrapií. Řekové získali vítězstvím svobodu pro svůj politický vývoj a život, postupně nastal rozkvět umění a rozvoj intelektuální činnosti. Z pochopitelných důvodů na bitvu u Platají vzpomínali jako na nejskvělejší vítězství a ctili památku padlých ještě 750 let poté. Řecko-perské války přesto nadále pokračovaly, koalice slavila úspěchy na moři i na souši. Koncem dekády přestala fungovat spolupráce Sparty a Athén, hlavní tíhu konfliktu převzal Athénami založený délský spolek (478 př. n. l.). Mír s Persií byl podepsán teprve roku 449 př. n. l.