Běžně se vítáme a loučíme různými variantami přání hezkého dne, dobré noci či šťastného shledání. Jde o tradiční, ustálené fráze, jejichž doslovný význam po tisícerém opakování příliš nevnímáme. Pokud se nad nimi přesto pozastavíme, asi se shodneme, že vzájemně si přát příjemné prožití času dává smysl. Jenže jak do toho zapadá takový pozdrav jako „nazdar“?
TIP: Čeština neznámá: Odkud se vzal „zlatý hřeb“?
Popřát si zdar spíš než neúspěch je jistě milé, ale trochu zde postrádáme vyjádření, v čem nás má onen zdar potkat. Pro objasnění se však stačí vydat do dob národního obrození, konkrétně ke sbírce na výstavbu Národního divadla. Příspěvky se totiž vkládaly do pokladniček s heslem „Na zdar Národního divadla“, což dalo následně vzniknout pozdravu „nazdar“, psanému již jako jedno slovo.
Zákoutí jazyka objevuje Markéta Gregorová twitter.com/jazykovedma.
