Národ sobě: Vzniklo Národní divadlo bez účasti dobových elit?
Vzešlo Národní divadlo opravdu „zespodu“ a bez pomoci mocných tehdejšího světa, nebo na jeho vznik přispěly i dobové elity?
Podle oblíbené představy přišel svatostánek múz na svět tak, že drobní střadatelé postupně přispívali do kasičky. Národní divadlo tedy postavil národ sobě, a to bez dopomoci nejrůznějších mocipánů, kteří beztak jen chtěli bránit jeho postupné emancipaci.
Především šlechta!
Jenže, když v čele Sboru pro zřízení českého Národního divadla stanul František Ladislav Rieger a obesílal jednotlivé možné přispěvatele, tak popisoval celou situaci poněkud jinak. Eleonoře, hraběnce z Kounic, dne 29. dubna roku 1880 napsal: „(…) ještě třeba ku dokončení jeho asi 125 000 zl. (zlatých, pozn. red.) Budou-li opatřeny, bude národní divadlo do měsíce února příštího roku hotovo (…) musí veškerá země a především šlechta její, která trvá a trvati bude na blízku osoby příštího panovníka, aby velkolepé divadlo, které po svém dokončení bude divadlem zemským, mohlo sloužiti svému účelu hned od té doby, co zavítá do Prahy korunní princ Rudolf s princeznou Stefanií, nastávající chotí svou.“
„Výbor sboru pro zřízení národního divadla neobrátil se dosud k vysoké šlechtě, aby ji požádal za účastenství v tomto nádherném monumentálním díle, které sloužiti bude na věčné časy nejen ku ozdobě Prahy, ale ku cti celé země, v níž šlechta zaujímá tak mocné postavení. (…) Věrna jsouc tradici své bohatě podporovati všechno, co se umění týče, vysoká šlechta česká zároveň při takovémto díle veškerého národa českého dojista neodstoupí od národa, v němž zakořeněna jest celým bytím svým, celým majetkem, celou svou minulostí i veškerou budoucností svou, a nepřipustí, aby zastíněna byla tolikerými přečasto až dojemnými obětmi lidu, jenž s takovou láskou lne ku svému národnímu divadlu a tak ochotně snesl již sumu tak velikou (…)“
„Obracejíce se tudíž ke všem členům konservativní šlechty osmělujeme se žádati, Vysokorodá Paní, abyste ráčila vstoupiti v přední řady těch, jichž pomocí jest provedena velkolepá budova národního divadla, která nyní již (…) vyžádala náklad 1 500 000 zl. (zlatých, pozn. red.) Zůstavujíce, Vysokorodá Paní, všechno vlastnímu rozhodnutí Vašemu, dovolujeme si jen připomenouti, že podle stanov sboru pro zřízení národního divadla zakládajícím členem sboru se stává, kdo složí jednou pro vždy příspěvek od pěti set počínaje (…)“
Když se to hodí…
Samozřejmě se nabízí úvaha, že František Ladislav Rieger vždy akcentoval význam té skupiny, na kterou zrovna působil. Rozhodně však vidíme, že se snažil vyzdvihnout šlechtu jako tradiční součást českého národa, což stojí v příkrém rozporu se sentimentální představou o nenáviděných mocipánech a utlačovatelích.
