Napřed revoluce, potom láska: Jak vypadal milostný život Vladimira Iljiče Lenina

Krásnou Francouzku Inessu Armandovou oficiálně pojilo s Leninem pouze osobní přátelství a společná snaha o osvobození světového proletariátu. Jeho pravou družkou byla přece Naděžda Krupská, která jej věrně provázela už od jeho mladých let a prošla s ním všemi vyhnanstvími. Přesto spolu tato trojice v Paříži sdílela jeden byt, práci i vášeň! 

Šlechtična ve službách revoluce 

Podobně jako Lenin měla i Naděžda Krupská šlechtický původ. Její otec býval carským armádním úředníkem, avšak později se znelíbil nadřízeným, byl z armády propuštěn a prakticky až do konce života se živil jakoukoli prací, která se objevila. Podobně její matka pocházela z urozené, ale chudé rodiny. Oba však byli poměrně dobře vzdělaní a totéž chtěli i pro svou dceru. Naděžda skutečně vystudovala nejprve gymnázium a později získala i učitelský diplom, ale nemínila celý život přednášet dívenkám z bohatých rodin. Raději pozorovala život kolem sebe, zejména mezi dělníky, hodně četla a účastnila se různých debatních kroužků. Právě na jedné z takových diskuzí potkala poprvé Lenina.

Sama přiznávala, že ji zaujal více jeho projev než jeho osobnost, ale kvůli společné práci zůstali v kontaktu. Ostatně už od gymnaziálních let byla Naděžda známá jako uzavřená dívka, kterou flirt příliš nezajímal a která daleko více času věnovala knížkám. 

Společně na Sibiř

Další věc, kterou s Leninem sdílela, bylo zatčení a vyhnanství na Sibiř v roce 1896. Původně měl být poslán každý jinam, ale Lenin přišel s návrhem, aby předstírali své zasnoubení – pak by mohli zůstat spolu. Úřady jim skutečně setkání povolily, avšak s podmínkou, že se bezodkladně vezmou. Krupská souhlasila. Přestože tou dobou byli s Leninem oba ateisté, na naléhání své matky zvolila církevní obřad. Lenin se také podřídil a Krupskou si před oltářem vzal za ženu 10. července 1898. 

Odloučení vyhnanství ani těžký život nebyly těmi pravými důvody, proč mělo manželství daleko do divoké vášnivé romantiky. Ani jeden z manželů o ni příliš nestál. Pro Naděždu byl Lenin idolem revolucionáře a ona pro něj spolehlivou hospodyní a sekretářkou, plnící zodpovědně všechny úkoly, které jí dal. Jejich vztah tak byl spíše partnerstvím pro praktické účely. Neznamenalo to však, že by byl zcela bez citu nebo že by dvojice netoužila po dětech – pouze na prvním místě byla vždy práce, až potom láska. 

V lednu roku 1900 byl Lenin propuštěn, Naděžda jen o něco později. Tváří v tvář vyhlídkám na život v nepřátelsky naladěném Rusku oba příliš neváhali a odjeli do Evropy. Vystřídali Německo, Švýcarsko, Anglii i Francii, stále jako dva nerozluční vojáci revoluce, zcela oddaní uvádění marxistických ideálů do praxe. Avšak právě v Paříži se stalo něco, co ani jeden z nich nečekal – Lenin se opravdu zamiloval...

Ve sladké Francii

Budoucího vůdce rudých bolševiků v krvavé občanské válce okouzlila krásná Inessa Armandová, napůl Ruska a napůl Francouzka. Když se s Leninem seznámila v jedné z pařížských kaváren, měla už za sebou dosti bouřlivý milostný život.

Byla několik let vdaná za syna rusko-francouzského podnikatele a měla s ním i čtyři děti. Jenže později se zamilovala do jeho mladšího bratra, utekla s ním a měla s ním další dítě. A jelikož byl její nový partner sám aktivním revolucionářem, brzy se zapojila po jeho boku do politiky – a byla za to i dvakrát uvězněna. Její manžel však přes to všechno prokázal značnou dávku tolerance a až do své smrti Inessu nejen hmotně podporoval, ale i vychovával jejich děti. Brzy však zemřel na tuberkulózu a Inessa se vrátila do Francie. Ve svém politickém úsilí však nepolevila, naopak, zapojila se do bolševické frakce francouzské sociálnědemokratické strany. A právě jedné z jejich schůzí, podobně jako kdysi Krupská, fascinovaně poslouchala Leninovy projevy. 

V jenom bytě

Netrvalo dlouho a zamilovaná Inessa se přestěhovala do těsné blízkosti Leninova bytu. Naděždě nemohlo dlouho unikat, co se děje. Zachovala se však neuvěřitelně – nabídla svému manželovi, že pokud chce, může ona dobrovolně vyklidit pole své konkurentce! 

S tím však Lenin nemohl souhlasit. Kdyby nic jiného, Naděžda jej velmi dlouho znala, starala se o něj a navíc byla neocenitelnou pomocnicí v jeho politických aktivitách. Zároveň se však nechtěl odloučit od Inessy… Jak situaci vyřešit? Vladimir, Inessa a Naděžda nakonec vytvořili vskutku unikátní trojúhelník – všichni včetně Inessiných dvou dětí se usadili ve společném bytě. Obě ženy si rozdělily práci a péči o svého společného muže a dokonce se v rámci možností spřátelily. Naděžda, která nemohla mít vlastní děti, se dokonce velmi ráda starala o Inessiny potomky. 

Takto komunitní život vedl bolševický vůdce několik let, než došel k názoru, že toho bylo dost. Rozhodl se, že jako jeho partnerka a pomocnice může pokračovat už jen jedna. A Naděžda byla celé ty dlouhé roky zcela poslušná, spolehlivá a rozumná! 

Opět jenom dva

Když Inesse Lenin oznámil své rozhodnutí vrátit se plně ke své manželce, zdrtilo ji to. Nicméně souhlasil s tím, že zůstanou blízkými přáteli. A přestože Inessa stále Lenina milovala, souhlasila – a dokonce se s ním rozjela oním zaplombovaným železničním vagonem na východ do Ruska. Když pak Lenin pronášel přímo na nádraží svůj ohnivý projev a pomalu zapaloval doutnák bolševického sudu s prachem, obě ženy stály vedle sebe v pozadí a fascinovaně jej sledovaly… 

TIP: Odvolejte Stalina! Co obsahovala Leninova nevyslyšená závěť?

Na Petrohradském nádraží se však jejich cesty rozdělily. Lenin chtěl dál pokračovat už jen s Krupskou. Neváhali a vrhli se do práce – jako dřív Lenin řečnil a rozhodoval a Krupská se starala o hosty, vyřizovala korespondenci, sbírala tajné informace… V jejich pracovně byl téměř stále cítit spálený papír se šifrovanými tajnými vzkazy. Jako organizátor prokázala svému muži a straně neuvěřitelnou službu. A čím víc se blížil bolševický puč, tím více práce bylo, ale poslušná žena si nikdy nestěžovala – vždyť měla svého manžela jen pro sebe! 

Léta po říjnu

Po úspěšném převratu se stal Vladimir Iljič Lenin řídící osobností státu a jeho žena uznávanou soudružkou. Rozhodla se věnovat hlavně tomu, co vystudovala, tedy vzdělání. S jejím jménem se například pojil vznik mládežnických organizací Komsomol a pionýr a významně se angažovala ve vzdělávacím systému sovětského svazu vůbec – včetně uplatňování cenzury. Zastávala posty v důležitých politických orgánech země. Nicméně středobodem jejího života byl stále Lenin.