Nadějný britský chrt: Tank Medium Mark A Whippet (2)

Za motorovým prostorem měl po pravé straně místo řidič, jeho rozhled značně omezoval asymetrický tvar nástavby, v níž pracovali další dva muži – velitel a střelec. Ve stěnách nástavby se nacházely čtyři střílny pro stejný počet kulometů Hotchkiss Mark I. Šlo o zbraně původně francouzské konstrukce, avšak pro náboje kalibru 7,7 mm, jichž měl střelec k dispozici 1 350 pro každý hotchkiss.

---

Válka

Čtěte také:

Nadějný britský chrt: Tank Medium Mark A Whippet (1)

První těžké tanky promluvily do války v roce 1916 a přinesly revoluční průlom. Současně s nadšením provázejícím jejich nasazení ale zněly i hlasy volající po menších a hbitějších vozidlech. Tak se...

Řešení výzbroje whippetu ale bylo nešťastné, jelikož střelec musel neustále měnit pozici, aby mohl obsluhovat ten kulomet, z nějž potřeboval střílet. Jistě proto nepřekvapí, že se některé ze zbraní leckdy chopil velitel, a dokonce je známo, že někdy osádka přibrala i čtvrtého muže zastávajícího pozici druhého střelce. Ve stísněné nástavbě vozidla se pak tankistům pracovalo dosti obtížně. 

Namačkáni jako sardinky

Obsluhy neměly právě ideální podmínky. Nejvíce si stěžovaly na špatnou ventilaci, jež představovala u tehdejších tanků obecně značný problém, ale u velmi kompaktního whippetu se to projevovalo ještě víc. Mezi další nedostatky patřil fakt, že motory nebyly přístupné zevnitř, a proto osádka musela kvůli jakékoliv opravě opustit ochranu pancíře. Ten tvořily snýtované pláty oceli o tloušťce 5–14 mm. Pancíř tak dosahoval stejných hodnot, jaké měly těžké tanky.

Zásadní rozdíl mezi oběma kategoriemi tedy představovala pohyblivost, a proto velení plánovalo pro útvary s whippety i odlišnou taktiku. Původně se počítalo s pěti prapory, každý vyzbrojený 36 obrněnci, jenže intenzita provozu nových tanků byla od začátku příliš velká. To se odráželo ve ztrátách kvůli poruchám i německé palbě a produkce navíc běžela pomalu. Dařilo se tedy držet bojeschopné jen dva prapory s tabulkovým stavem po 48 kusech, ale reálně měly většinou dohromady zhruba 60 funkčních whippetů. 

Vysoká poruchovost?

Britský maršál Douglas Haig původně nařídil, aby první dvě stovky „Áček“ dorazily na frontu ještě v létě 1917, což se však záhy projevilo jako nerealistické. První kusy se dostaly k jednotkám až v prosinci a ony původně zadané dvě stovky byly připraveny až na samém konci války. První whippety dostaly 3., 6. a 9. prapor 3. tankové brigády, kde z nich zformovaly roty o 12 strojích, avšak v praxi zůstávala bojeschopná asi polovina. Devátý prapor byl následně přezbrojen na těžké Mark V a jeho whippety putovaly k 3. praporu.

Právě on a ještě 6. batalion představovaly dvě výše zmíněné jednotky se středními tanky, které se jako jediné dařilo udržovat v reálně bojeschopném stavu. Dodejme ale, že relativně malá míra reálné dostupnosti nebyla žádnou zvláštní slabinou „Áček“, naopak šlo u tehdejších obrněnců o zcela běžná čísla. Dokonce se zdá, že z hlediska mechanické spolehlivosti si whippety vedly patrně lépe než těžké tanky.

Křest ohněm

Do boje poprvé typ Medium Mark A zamířil 26. března 1918, kdy stroje roty C 3. praporu zasáhly jihozápadně od Cambrai. Na vesnici Colincamps postupovalo několik německých pěších praporů, které při pohledu na rychlý pohyb dříve neznámých tanků zpanikařily a rozprchly se. Tucet whippetů byl v akci přibližně 16 hodin a neutrpěl žádné ztráty, tudíž premiéra dopadla úspěšně.

Téhož dne se však odehrály i jiné střety, které již tolik oslnivě neskončily, protože u Bray-sur-Somme bylo zničeno pět až šest whippetů. V dubnu 1918 se „Áčka“ zapojila do bitvy o Amiens a silně narušila aktivitu německé pěchoty. Dne 24. dubna 1918 zlikvidovala rota sedmi středních obrněnců u Cachy asi 400 Němců, avšak ve stejný den proběhl též jediný zaznamenaný střet whippetů s nepřátelskými tanky. Dva německé A7V se ukázaly jako příliš silný protivník, proti němuž neměly Medium Mark A šanci. Císařské pancíře dokázaly svými 57mm děly vyřadit čtyři britské tanky.