Na dně hřmícího kotle: Vodopády Iguazú jsou považovány za nejkrásnější vodopády Ameriky

Španělsky se popsané místo zázraků nazývá Cataratas del Iguazú, portugalsky pak Cataratas do Iguaçu – záleží, zda jej hodláte navštívit z argentinské, či brazilské strany. Masy hučící vody se v obou zemích řadí k nejvyhledávanějším atrakcím a například v Argentině jde o vůbec nejvíc navštěvované místo.

Velké množství vody

Rekordní vodopády poprvé spatřil roku 1524 conquistador Aleixo Garcia, když hledal pohoří Sierra de la Plata. Spolehlivou zprávu o nich však podala až v roce 1542 skupina evropských průzkumníků pod vedením Álvara Núñeze Cabezy de Vaca, který je pojmenoval Saltos de Santa María, tedy Mariiny vodopády. Postupem času se pak ujal název v jazyce původních obyvatel Guaraní, přičemž „Iguazú“ nijak překvapivě znamená „velké množství vody“.

V roce 1882 vyslala argentinská vláda expedici na řeky Paraná a Iguazú, s cílem najít vhodné území pro kolonizaci. Pod vedením badatele Carlose Bossettiho se jí zúčastnili němečtí vědci včetně Jordana Hummella, jenž později zorganizoval i první turistickou cestu k vodopádům – ovšem z brazilského území, protože džungle na opačné straně byla téměř neprostupná. Oblast tak vzbudila zájem vlády a argentinské ministerstvo vnitra pověřilo architekta Carlose Thayse vypracováním studie, jež se stala roku 1934 základem pro vznik národního parku Iguazú. Brazílie pak začala budovat infrastrukturu jen o pět let později. V roce 1984 prohlásilo UNESCO argentinskou část za světové dědictví a dva roky nato na seznam přibyl i její brazilský protějšek.

Pestrá přírodní paleta

Vodopády leží na řece Iguazú a od většiny ostatních se odlišují kaskádovitým profilem ve tvaru písmene U o délce dvou kilometrů. V době plného průtoku tak vzniká až 275 vodopádů, z nichž pětina spočívá na brazilském území ve státě Paraná a zbytek v argentinské provincii Misiones. Řeka se záhy vlévá do veletoku Paraná a pokračuje na jih do Atlantického oceánu. Průměrný průtok v kaskádách dosahuje 1,5 milionu litrů za sekundu, ačkoliv při historické povodni na konci června 2014 šlo o 50 milionů. Extrémní výkyvy jsou relativně běžné, a to v důsledku silných dešťů v horním povodí Iguazú na brazilském území. Loňské maximum činilo 16 milionů litrů, zatímco minimum pouze 259 tisíc.

V subtropickém vlhkém, ale teplém podnebí se daří široké paletě fauny i flóry. Okolní džungle je chráněná, místní parky se rozkládají asi na 225 tisících hektarů a poskytují domov několika stovkám ptačích druhů, od působivých tukanů až po zvědavé papoušky Ara ararauna. S vodopády se pevně pojí i populace rorýsů, kteří hnízdí ve skalních puklinách pod jejich ochranou. Při příletu ptáků se tak naskýtá poutavý pohled, když se zdánlivě sebevražedně vrhají proti stěně zpěněné vody.

Zapomenout nesmíme ani na 80 druhů savců a plazů, bezpočet ryb nebo často endemický hmyz, včetně pestré škály motýlů. Zároveň se jedná o útočiště některých přísně chráněných tvorů, mimo jiné jaguárů, tapírů, ocelotů nebo mravenečníků. Rozmanitá flóra pak sahá od bujných kapradin přes bambusy a palmy až po tisíce druhů stromů a květin.

Sedm nových divů

Vodopády leží nedaleko zvláštního „trojměstí“, tvořeného paraguayským Ciudad del Este, brazilským Foz do Iguaçu a argentinským Puerto Iguazú. Hlavní vstupní bránu na kontinent pro přijíždějící cizince pak představují metropole Buenos Aires, São Paulo či Rio de Janeiro. Hospodářská provázanost Argentiny, Brazílie a Paraguaye od 80. let minulého století zesílila, obrazně i ve skutečnosti vyrostla řada mostů a vznikl rovněž společný jihoamerický trh Mercosur. To vše přitom samozřejmě podnítilo i rozvoj turismu.

V roce 2000 založil Švýcar Bernard Weber iniciativu New7wonders a vyzval lidi z celé planety, aby zvolili nové divy světa vytvořené člověkem. O několik let později se pro velký úspěch hlasovalo také o sedmi přírodních divech a více než 100 milionů zájemců volilo mezi 440 lokalitami. Do vítězné sedmičky se přitom probojovaly mimo jiné vodopády Iguazú. Podobná uznání pomáhají k ochraně oblasti i k její propagaci, a v loňském roce tak kaskády na obou stranách hranic navštívilo přes 2,8 milionu turistů.

Na procházce s ďáblem

Síť chodníků v okolí vodopádů byla navržena tak, aby se omezil dopad na životní prostředí související s cestovním ruchem. K hlavním stezkám či aktivitám pak návštěvníky vozí speciální dopravní prostředky: Brazilská strana využívá dvoupatrové autobusy a turisté z nich vystoupí přímo doprostřed čarokrásné krajiny, kde začíná asi kilometr dlouhá „stezka vodopádů“. Vede z kopce a při klesání lze na několika vyhlídkách obdivovat jednotlivé kaskády. Na argentinské straně si mohou zájemci vychutnat pomalou jízdu džunglí v otevřeném ekologickém vláčku a pod slavný 80metrový vodopád Garganta del Diablo neboli „ďáblovo hrdlo“ je možné se vydat i lodí.

Na obou stranách hranic se nabízejí také další aktivity, včetně treků pralesem, jízdy na kole či projížděk na lodích a v kajacích. Nedá se popřít, že je místo už poněkud komerční, ale díky důsledné ochraně a odlehlosti rozhodně nejde o past na západní turisty. Plné docenění novodobého přírodního divu si přitom nepochybně žádá návštěvu obou parků: Na brazilském území zájemce čeká převážně panoramatická krajina, zatímco z protějších břehů mohou vnímat dunivý hukot vody. Pohlédnout do kaňonu plného vodopádů každopádně znamená opravdu jedinečný zážitek, stejně jako stanout na jednom z chodníků u samotné paty vodní stěny.