Na císařském banketu: Jak se hodovalo u pompézního vídeňského dvora Karla VI.?
Na obrazu německého malíře Johanna Salomona Wahla „Banket na dvoře římského císaře Karla VI.“ je zobrazen výjev pravděpodobně z roku 1734. Skvěle zachycuje fakt, že podávání jídla u pompézního barokního vídeňského dvora, který čítal na dva tisíce osob, se řídilo strohou španělskou etiketou
Císař Karel VI. sice stoloval v poledne ve svých komnatách bez účasti dvořanů či zahraničních hostí, ale v určité neděle či svátky pořádal slavnostní veřejné hostiny, kterých se mohly účastnit osoby s právem přicházet ke dvoru. Jídlo se servírovalo na zlatých a stříbrných servisech a nádherném porcelánu a nebylo výjimkou, že se připravovaly až desítky různých pokrmů.
Opulentní hodování
Ke stolu usedali pouze příslušníci císařské rodiny, zatímco nejbližší dvořané z nejpřednějších aristokratických domů postávali okolo a vytvářeli urozenou kulisu. Nejednalo se o potupu, neboť být v blízkosti monarchy se považovalo za nejvyšší poctu. A pouze u politického a kulturního centra celé říše – dvora – bylo možné získat vlivné a výnosné úřady, konexe či dosáhnout povýšení, různých poct či výhod.
O tehdejším vídeňském dvoře jeden z diplomatů napsal: „Rakouská aristokracie je krajně samolibá, miluje ceremonie, dbá na etiketu a je hrdá na své vybrané tabule.“ Jiný cestovatel uvedl: „Nebudu se mýlit, když řeknu, že v Rakousku lze najít snad nejlepší kuchaře na světě (…). Na samotném císařském dvoře se střídají španělské, německé, italské a uherské kuchařské styly.“ Dělo se tak z prostého důvodu – v metropoli sídlil císařský dvůr a mnoho vyslanců s vlastními kuchaři, kteří mezi sebou soutěžili.
Španělé připravovali pověstné pusinky a skvostné dorty, „španělský chléb“ neboli zemlbábu a z jejich zeleninového ajntopfu vznikla velkolepá polévka. U příležitosti jedné oslavy ji připravili z hovězího, telecího, jehněčího a vepřového masa, 70 kuřat, 200 telecích nohou, 25 hus, 50 domácích kachen, 50 divokých kachen, 30 bažantů, 24 koroptví, 30 kapounů, 12 bažantů, značného množství zeleniny a koření. U dvora zdomácněly i italské pokrmy z rýže (rizoto, rizi-pizi, rýžový nákyp), těstoviny a polenta nebo přísady jako olivový olej, artyčoky, olivy, parmezán či bylinky jako bazalka a rozmarýn. Po sňatku Marie Terezie s Františkem Štěpánem ale u vídeňského dvora převládla francouzská kuchyně.
Královská dieta
Zatímco Karel VI. si velmi oblíbil pití luxusní a exotické čokolády, Marie Terezie milovala zmrzlinu, chlazenou limonádu a mražené jahody. Nezdravá tučná a sladká strava se neblaze podepsala na zdraví i postavách mnoha členů rakouské dynastie.
TIP: Překvapivé dějiny stolování: Jak se jedlo a pilo za našich předků?
Korpulentní Marie Terezie si později nechala od lékařů poradit, aby jedla méně a zdravěji, a v tomto duchu nabádala i své děti: „Bylo by lepší, kdybyste večer místo polévky jedli něco jiného, salát, chřest, zeleninu, mléko nebo ovoce, ale žádnou polévku ani maso.“ Jejich vychovatelům zase nabádala: „V postní dny by neměly mimo dob na jídlo nic jíst, s výjimkou kousku chleba, aby si od mládí zvykaly na toto pravidlo. Dovoluji, ale pouze v dny, kdy se jí ryba, aby si děti daly kávu s mlékem, jindy zas k snídani čaj s mlékem, ale jinak je jenom polévka.“
