Mýtické Svatoplukovy pruty: Symbol dědictví, nebo rákoska na synáčky?

Svatopluk I. proslul jako nejvýznamnější panovník velkomoravské říše. V pověstech se nám dochovala historka o třech prutech, na nichž hodlal demonstrovat sílu svornosti. Vzal tři pruhy a ohnul je: dohromady nešly zlomit, zato po jednom se lámaly jak třísky. Mělo to mít samozřejmě symbolický charakter: nesvorné a rozhádané dědice říše smetou okolní království… Svatého muže ale nečekejte. Svatopluk k vládnutí potřeboval velkou dávku nemilosrdného pragmatismu. A synky spíš bral po zadku než na exkurze do vladaření.

Jak to bylo doopravdy?

Svatopluk I. zemřel v roce 894, přičemž v té době země válčila s bavorským králem Arnulfem. Smír ale přišel brzy po Svatoplukově smrti roku 901. Možná právě díky ní. Dlužno dodat, že v té době vedlejší přemyslovské Čechy Velké Moravě podléhaly. Tu závislost ovšem po Svatoplukově smrti velmi rychle zrušil nový český kníže Spytihněv: přiklonil se k východofranskému králi Arnulfovi.

Zda a jakou zásluhu na míru měli Svatoplukovi synové, se přesně neví. Ale ví se, že synové nebyli tři, nýbrž pravděpodobně jenom dva. Aspoň takoví synové, mezi které se eventuálně dala dělit vláda. Svatopluk jim neukazoval spojené pruty coby lekci z vládnutí. Spíše je těmi pruty vychovával na jejich pozadí. Samozřejmě ne před obecenstvem, to se ve vládnoucích rodinách nedělá.

Omyl první: neschopní synové

Starší Mojmír, toho jména II., se stal velkomoravským knížetem. Mladší Svatopluk po otcově smrti obdržel lénem Nitransko, tedy byl podřízen svému bratru Mojmírovi. Skutečně se mezi sebou přeli o vládu, a to od roku 898. Mladý Svatopluk chtěl svrchovanou vládu. Tak to občas mladší bratři mají, jenže někdy ovšem dostanou přes ústa. To se stalo i Svatoplukovi, přestože měl vojenskou podporu sousedních Bavorů. Rozepře se během roku vyřešila ku prospěchu staršího Mojmíra. A zdá se, že vše proběhlo bez nějakého většího krveprolití. Jen soudobé kronikářské prameny zpočátku nevěděly, kdo je vládnoucí kníže, a tak jmenovali pro jistotu oba. 

Naopak! Mojmírovi II. vše hrálo do karet. Podařilo se mu opět obnovit moravskou arcidiecézi se třemi biskupstvími. Pod jeho protektorát se dokonce uchýlil i markrabě východní bavorské marky (v podstatě předchůdkyně pozdějšího Rakouska) Isanrik. Poté už následovala výše zmíněná mírová smlouva s východofranskou říší, která všechny tyto výdobytky potvrdila.

Omyl druhý: třetí následník?

Pro klid duše je třeba dodat, že byzantský císař Konstantin VII. Porfyrogennetos ve své knize O spravování říše pověst o třech synech Svatoplukových vypráví  také. A zmiňuje i jistého Predslava. Nicméně není tam výslovně uvedeno, že se jedná opravdu o syna. Toto jméno poté najdeme i v jiných pramenech.

Konstantin VII. ale psal půl století po pádu Velké Moravy. A informovali jej prý jeho zahraniční špehové. Protože zařazení pověsti do své knihy zamýšlel jako učebnicový příklad, je nasnadě, proč zvolil tři syny. V pohádkách to tak přece bývá: tři bratři, tři princezny, tři úkoly...

Rychlý konec říše

Zkáza přišla naráz a odjinud, i když se asi nedá říci, že zcela nečekaně. Hordy maďarských kočovníků, které odpočívaly a sbíraly síly k velkému tažení, vyrazily. Velká Morava byla první na ráně. Maďarští nájezdníci její vojsko hned v první bitce kdesi u Nitry zcela porazili a zničili. Stalo se tak v roce 906 a byl to skutečný a prakticky okamžitý konec. O pár let později se totiž mluví o Velké Moravě už jako o říši bývalé. I kdyby těch prutů bylo třeba pět a velice dobře k sobě svázáných, asi by to stejně nebylo nic platné.