Dobová fotografie zachycuje most Františka I., který navázal na Nové aleje (dnešní Národní třídu, u Národního divadla) a spojil je s Újezdem. Vznikl z podnětu nejvyššího českého purkrabího hraběte Karla Chotka.
Nové dílo projektoval Bedřich Schnirch, který stavbám řetězových mostů zasvětil svůj život. Studoval je v Anglii a podle jeho návrhu se roku již 1824 přes rameno Moravy ve Strážnici překlenul vůbec první železný (řetězový) most na evropské pevnině.
Stavbu pražského díla provedl podnik Vojtěcha Lanny, litinu dodaly železárny hraběte Stadiona z Chlumce u Třeboně a závěsné pruty c.k. dvorní kovářský mistr Kozlík v Praze. Pevnost ověřily dvě zatěžovací zkoušky. Při první bylo hnáno „poklusem přes most 150 kusů žírného skotu“, při druhé vjel hrabě Josef Matyáš Thun od Malé Strany kočárem na most v čele povozů tvořených osmispřežím, dvěma šestispřežími, třemi čtyřspřežími a dvěma dvouspřežími.
Po nejsmělejším inženýrském díle doby se přepravovaly i těžké vagóny ze smíchovské továrny barona Ringhoffera a jednoho dne roku 1857 se tudy na valníku taženém koňmi převážel asi desetitunový vůz. Tehdy se prý most pořádně prohnul a rozhoupal, což způsobilo notnou paniku. Od té doby putovaly takové transporty opět přes Karlův most. Po znaleckém posudku z roku 1870 byla zatížitelnost mostu ještě více omezena a vyloučen byl i nával pěších.
Roku 1897 byl most císaře Františka I. odstraněn a jeho nástupcem se stal kamenný most téhož jména, nyní známý jako most Legií. Řetězová konstrukce tedy sloužila 56 let, což ve srovnání s kamennými mosty není mnoho.
